Sebevraždy amerických vojáků

Četnost sebevražd amerických vojáků v Iráku je vyšší než v armádě jako takové. Tým expertů na problematiku duševního zdraví navštívil loni vojáky v Iráku a Kuvajtu poté, co v červenci došlo k alarmujícímu nárůstu počtusebevražd. Po osvobození Iráku navrhli tito experti armádním velitelům sérii doporučení, která měla za cíl lépe zacházet se stresem, jemuž jsou vojáci vystaveni. V minulém roce došlo u amerických vojáků v Iráku a Kuvajtu podlestatistik celkem k 24 sebevraždám (k dalším sebevraždám došlo po návratu některých vojáků do USA). Skutečný počet je možná ještě vyšší, protože okolnosti všech úmrtí nejsou dosud objasněny. To odpovídá četnosti 17,3 sebevraždna 100 000 vojáků. V americké armádě jako takové byla tato četnost v roce 2003 v průměru 12,8 a v letech 1995-2002 pouze 11,9 sebevraždy na 100 000 vojáků. V obecné americké populaci připadlo roku 2001 na 100 000 obyvatel vprůměru 10,7 sebevraždy. Ve věkové skupině 18-34 let, která nejvíce odpovídá věkovému rozložení vojáků, byla četnost sebevražd v obecné populaci 21,5 na 100 000 obyvatel. Nejčastějšími příčinami 24 sebevražd vojáků v Iráku aKuvajtu byly finanční problémy, neutěšené osobní vztahy a právní problémy. Bylo také zjištěno, že vojáci mají jen minimální tendenci vyhledávat pomoc v situacích stresu či duševních problémů, protože se obávají stigmatizace.Tým armádních specialistů na duševní zdraví zkoumal od srpna do října 2003 celkem 750 amerických vojáků působících v Iráku a Kuvajtu. Z nich 77 % popsalo stres, který prožívají, jako mírný či minimální, 7 % zažívalo silnýstres. Přitom 80 % těchto vojáků se během své mise účastnilo bojů. Vyslání expertů na duševní zdraví do válečné oblasti je krajně vzácné. Vedlo k němu spáchání pěti sebevražd v červenci 2003. V předchozích dvou měsících přitomk žádné sebevraždě nedošlo. Červenec byl pro vojáky pravděpodobně náročný měsíc. Bojové válečné operace skončily v květnu a mnoho vojáků se domnívalo, že celý konflikt spěje ke konci. Avšak v červnu a červenci začalo docházet kneorganizovaným vzpourám Iráčanů, takže vojáci nadále umírali prakticky každý den. K tomuto napětí přispívaly i vysoké letní teploty a primitivní podmínky, v nichž vojáci žili.