Ad Uvědomují si klienti svá práva?

Příspěvek P. Procházky ("Uvědomují si klienti svá práva?", Psychologie dnes 9/2004, str. 8) je vzorovým příkladem rizika, které s sebou přinese právo pacientů (klientů) volně prohlížet (a příp. i fotografovat)dokumenty, které o práci s nimi psycholog vede. Jde především o psychodiagnostiku, kde budou, obávám se, reakce velice podobné zveřejněnému dopisu. Mnozí klienti nebudou diagnostické závěry vnímat (když se jim nebudou líbit)jako odborný materiál, ale jako osobní útok na sebe či své blízké, jako nepřátelský kádrový posudek, proti kterému je nutno bojovat. A to, jak ukazuje článek P. Procházky, třeba ironií (viz"všemocný a vševědoucí psychologs rentgenovýma očima"), osočováním (např. z neslušného chování), demagogickým bojem za práva, která klientům nikdo neupírá (např. za právo"něco říkat a něco si myslet"), ale mohou to být i stresující a nekonečnátrestní řízení a soudní pře. Nevýhodou psychologie je zde mj. to, že pracuje s termíny, které se používají i v běžném jazyce, a proto se mnohý laik mylně domnívá, že jsou totožné s jeho pojetím. Naproti tomu zase řada původněodborných termínů časem"zlidověla"a dostala zcela jiný, nezřídka pejorativní obsah (hysterie, psychopatie aj.). Patrně i z těchto důvodů je odborná terminologie opouští a vytváří pojmy"neutrální", kterése ale časem dostanou do stejné pozice (např. od hysterika k histrionovi není zase tak daleko atp.). Podráždění ale mohou u laika vyvolat i cizí odborné termíny (jako např. hostilita v uvedeném příspěvku), u nichž lze sicenajít ve slovníku jejich překlad, ale ne obsah. Pro neinformovaného čtenáře tak mohou být psychodiagnostické závěry v"surovém stavu"šokující; zvláště když budou odporovat obrazu, který si o sobě a svých blízkýchudělal. Paradigma, které zmiňuje pisatel ("neškodit"a"pozitivní diagnóza"), totiž musí ustoupit paradigmatu"objektivní diagnózy". A její formulace, struktura a rozsah se ovšem liší dle účelu,pro který byla provedena. Jinak budou vypadat závěry psychologického vyšetření určené zaměstnavateli, který si chce vybrat mezi novými uchazeči a dosavadními pracovníky ty nejlepší. Jinak bude formulovaná, strukturovaná adlouhá diagnostika určená lékaři, učiteli, příp. psychoterapeutovi. A jinak sdělím a vysvětlím závěry vyšetření samotnému klientovi. Takže, bude-li mít pacient (klient) právo nahlížet do všech písemností (a časem jistě bude),může snadno objevit údaje, které budou pro něj na první pohled zraňující. Ideální by samozřejmě bylo, aby se nejprve zamyslel, zda v nich není kus pravdy, potom aby hledal vysvětlení, a teprve až na závěr příp."odvetná"opatření. Psycholog se samozřejmě může mýlit, a tedy být i neobjektivní, ale neměl by být chápán jako nepřítel, s nímž je třeba bojovat a umlčet ho. Lze přece jednoduše požádat o vyšetření revizní. Takideálně ale řada lidí určitě postupovat nebude; bohužel. Z toho, co jsem napsal, je jasné, že nechci obhajovat z kontextu vytržené věty napadeného psychologického vyšetření, příp. je zatracovat; vím toho o nich příliš málo.Chtěl jsem jen upozornit na to, co nás zřejmě v nejbližší době očekává. Co s tím?