Co čte Jaroslava Pondělíčková-Mašlová

Vzhledem ke své pracovní vytíženosti čtu knihy daleko méně než před léty a méně, než bych si přála. Do určité míry to způsobuje zvýšené množství odborných časopisů. Například dříve u nás existoval pro psychiatry jeden časopis, vposledních letech jsou tři.Protože však mám takovou báječnou profesi, tak mi do značné míry čtení románů nahrazují příběhy lásky a sexuality, které se dozvídám v ordinaci i mimo ni. I detektivní zápletku je možno v naší profesi objevit. U žen totižexistuje sexuální porucha, která se jmenuje dyspareunie. Postihuje zcela náhle ženy, které údajně žijí ve spokojeném manželství nebo partnerství a údajně svého partnera milují. A najednou se u nich začne dostavovat nepříjemný,někdy až bolestivý pocit při intimním spojení. Jenže ani opakovaná gynekologická vyšetření nezjistí příčinu těchto obtíží. Případ je označen jako psychosexuální a zjištěním příčiny a léčbou je pověřen sexuolog. Dodávám, že senám to daří.Uvedu dvě knihy, jejichž čtení mi dělalo potěšení. První je Červená královna, kterou napsal Matt Ridley. Tato kniha je mně zvláště milá, protože její autor zastává názor, který jsem propagovala již za socialismu. Totiž, žeje to právě sexualita, která způsobila, že se náš mozek postupně zvětšoval až do dnešní velikosti. Rozhodující proto nemohla být ani práce, ani změna podnebí či stravy, které mohly spolupůsobit, ale rozhodující a určující vlivna to, že jsme lidé, má sexualita. A Ridley to dovede znamenitě vystihnout:"Lidskou přirozenost nepochopíme, pokud nepochopíme její evoluci, a její evoluci nepochopíme, neporozumíme-li vývoji lidské sexuality. Sexualitatotiž stála v centru evoluce lidského druhu... Právě vybíravost při hledání partnerů přinutila lidskou mysl k horečnému rozvoji."Druhá knížka, která mne v poslední době zaujala a kterou jsem rychle přečetla, přestože má přes pět set stran, je Stručná historie téměř všeho od Billa Brysona. Autor se skutečně zabývá téměř všemi vědeckými oblastmi,které přinesly nějaké zásadní vědecké poznatky. Přibližuje objevy i jejich tvůrce, které svými popisy zlidšťuje. Text prokládá perlami typu:"Když se Paul Valéry Einsteina kdysi zeptal, jestli má zápisník, do něhož sizaznamenává své myšlenky, Einstein se na něho podíval s opravdovým překvapením: ,Ale to přece není nutné,' odpověděl. ,Jen zřídka mám nějaký nápad.'"Pokud tedy výjimečně nějaký nápad měl, stál za to.Při hodnocení lidí dokáže autor napsat věty jako:"Téměř každé velké zvíře je silnější, rychlejší a efektivnější než my. Pokud se moderní člověk stane objektem útoku, má jen dvě výhody. Má dobrý mozek, pomocí něhožmůže vymyslet vhodnou strategii, a má ruce, jimiž může vrhat předměty... dokáže ublížit na dálku. Můžeme si tedy dovolit být zranitelní."Není to přesná myšlenka? A takových je v knize mnoho. Závěrem autor hodnotí:"Jsme skutečně na začátku. Jde o to, abychom zajistili, že nikdy nenajdeme konec. A k tomu budeme potřebovat víc než jen trochu štěstí."