Postižení v pravěku: BYLI BEZ ŠANCE?

Před našima očima tak mohou symbolicky defilovat Nandy, který trpěl skoro vším, čím jde, neandrtálec trpící postižením mozku i trpaslík z jeskyně v Romitu v Itálii.

Malý, ale náš…

Trpaslík z Romita žil v období 11 150 př. n. l. a trpěl nanismem (člověk vyroste do výšky přibližně 130 cm).

Zemřel přirozenou smrtí v období dospívání a do hrobu byl uložen se ženou, která byla přibližně o dvacet let starší, pravděpodobně matkou. Uložení do společného hrobu s matkou či pečovatelkou naznačuje blízký vztah a lze usuzovat, že žena o „trpaslíka“ pečovala. Díky nalezeným kosterním pozůstatkům víme i o našich předcích s podobnou chorobou - achondroplázií (nápadně krátké, zakřivené, avšak normálně široké kosti). Nejvíce jedinců s touto vadou žilo v Egyptě.

Dalším důkazem o existenci postižených v pravěku je nález z doby přibližně 2500-500 let př. n. l. (doba bronzová) na Krymu a v Německu. Jde o tzv. neandrtálce ze Staroselje na Krymu a neolitické dítě ze Seeburgu v Německu.

Trpělo hydrocefalem, což je patologické nahromadění mozkomíšního moku v mozkových komorách. Úmrtnost lidí s touto diagnózou je přibližně 50 % do pátého roku života, pokud se jim nepomůže chirurgickým zákrokem, který v pravěku pochopitelně nepřicházel v úvahu. U většiny nálezů s hydrocefalem lze určit věk úmrtí právě kolem pátého roku života. Zjevně se tedy o ně někdo staral, a to až do jejich přirozené smrti. Další vývojová vada - mikrocefalie - se projevuje normálním růstem, ale nápadně malou mozkovnou. Dva nálezy s diagnózou mikrocefalie byly určeny věkově na 57 let a druhý nález v rozmezí 30-40 let. Mezi hlavní symptomy mikrocefalie přitom patří psychomotorická a mentální retardace. Jinými slovy: takový jedinec by bez pomoci nepřežil.

Z hlediska vrozeného postižení kloubů je zajímavé uvést jedince s vrozenou luxací kyčelního kloubu. Ta je v dnešní době poměrně běžná a diagnostikuje se již po narození. Při správné terapii se tělesné postižení nemusí rozvinout, ale to lze v pravěku jen těžko očekávat. Je pravděpodobné, že takto postižený jedinec minimálně dosti obtížně chodil.

Důležitým smyslem v životě člověka (zvláště pravěkého, odkázaného na lov) je nepochybně sluch. A i pro toto postižení existují archeologické nálezy. Například pět případů unilaterální atrézie zevního zvukovodu, tedy jednostranné poruše sluchu, u prehistorických lidí v oblasti dnešního Peru.