Co může a nemůže grafologie?

Může grafologický rozbor písma odhalit podstatné osobnostní charakteristiky pisatele? Lze jeho výpovědní hodnotu srovnávat s psychologickými testy? Nakolik ho vůbec můžeme brát vážně? Ve škole se učíme psát všichni stejně, a přesto se naše písmo tak individualizuje, že nenajdeme dva zcela totožné rukopisy, dokonce ani u dvojčat. Toho využívá tzv. písmoznalectví při rozeznávání padělků u soudu. Fakt, že rukopis odráží naši osobnost a není pouhým výsledkem natrénovaných pohybů, ale spíše jakýmsi „mozkopisem“, dokládá řada zajímavých pozorování. Například lidé po amputaci rukou jsou schopni naučit se psát podobně jako dřív pomocí svých nohou nebo úst... Grafologie je spolehlivou psychodiagnostickou metodou - má-li k dispozici několik rukopisů dané osoby, nejlépe z různých situací či životních období, je výrazně nižší možnost zkreslení než u běžného psychologického testu, kdy víte, že právě teď „jste zkoumáni“. Na základě rukopisu je možné poznat řadu charakterových vlastností, stejně tak jako konkrétní náladu nebo celkové životní nastavení. Kvalitní rozbor vyžaduje hodiny, někdy i dny tvrdé práce. Pak teprve docházíme k závěrečné syntéze, která podléhá běžné logice jiných věd. Není to tak, že když někdo píše doleva, je citově chladný. Písmo například ukazuje, jak silné máme tendence k průměrnosti a konformitě, nebo naopak do jaké míry jsme individuální, originální, kreativní a flexibilní. Snadno vyčteme, zda tendujeme spíše k labilitě, či stabilitě, extraverzi, nebo introverzi. V kombinaci s tempem se dostáváme k určení temperamentového typu například dle Eysenckovy typologie. Nejen pro psychology, ale i pro manažery nebo personalisty je velmi přínosná diagnostika dominantních či submisivních tendencí, odhalení sklonů k racionálnímu, nebo emocionálnímu řešení konfl iktů, zaměřenost osobnosti na detail, či celek, celková vyváženost a harmoničnost osobnosti atd. Vzhledem k tomu, že grafologie je ve své podstatě precizní psychodiagnostickou metodou, založenou na principech blízkých projektivním testům, vždy dojdeme k nejlepšímu výsledku, když její závěry konzultujeme s jinými psychodiagnostickými metodami tak, jak je v praxi běžné, např. s rozhovorem, pozorováním, životní mapou, psychologickým testem či další projektivní metodou.