V Dívčích válkách se zabýváme do extrémů dotaženou snahou radikálních feministek (teď si říkají gender studies…) měnit společnost podle svých představ o rovnosti.

Je to jednoduché, protože nám nabízejí každý měsíc nekonečnou studnici inspirace. Teď se třeba terčem kritiky stala nevinná slabikářová básnička Jiřího Žáčka „Maminka“. Prohlubuje prý genderové stereotypy. Posuďte sami, něco tak hrozného jste jistě už dlouho nečetli: K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký. Aby nás měl kdo pohladit a povědět nám pohádku. Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku Škola je vůbec místem, kde se zjevně genderovým stereotypům daří. Všimli jste si, že při focení tříd kluci stojí, zatímco holky (pod nimi) sedí na lavici? Jasný příklad mužské mocenské dominance… A co teprve čeština. Jak je možné, že v učebnici jsou věty jako „Kluci dováděli v řece a děvčata se slunila na sluníčku“? Děvčata jsou vykreslována pasivně a neprůbojně, zatímco chlapi dominantně a dravě… A to nemluvím o tom, že v legendární sbírce úloh z matematiky od Františka Bělouna (ještě teď se mi dělá špatně, když si na ni vzpomenu…) vystupují ženy jen v osmi příkladech… Potíž je, když se aktivistky, které se dosud vyžívaly

Placená zóna

Matyáš Zrno