Ukázka: Plátno z Turína

K velikonočním svátkům jsme vybrali ukázku z nové knihy Plátno z Turína. O vzácné relikvii, do níž bylo zabaleno tělo Kristovo, o jeho duchovním významu i cestě po jeho stopách v Česku píše poutavým způsobem Salesián Zdeněk Jančařík. Věděli jste, že i u nás existuje několik kopií Turínského plátna? Např. v Kroměříži, kde bylo součástí výstavy tortur. Jak je možné, že asi nejvěrnější kopie Turínského plátna byla vyrobena v ateistickém Česku, ptá se autor.

Kroměřížské plátno

Z Fryštátu jsem ale neodjížděl zklamán, jelikož jsem tam učinil objev, který jsem vůbec nečekal: narazil jsem tam na plátno „kroměřížské“. V jedné ze tří místností věnovaných ve Fryštátě plátnu běžel ve smyčce dokumentární film České televize, který byl premiérově vysílán v létě 2016. Amatérský nadšenec Robert Pospíchal se rozhodl, že nechá utkat co nejvěrnější kopii plátna, kterou bude mít ve svém vlastnictví. Plátno nevyrobil z nějakých zbožných důvodů, ale pro kroměřížskou výstavu mučicích nástrojů! Posbíral veškeré dostupné materiály a dal se do díla. Výrobce textilie Matyáš Orsák pracoval se lnem, který nechal dovézt z Blízkého východu, a vytvořil přízi se vzorem kopírujícím vzor „rybí kosti“. Kroměřížské plátno je propálené na stejných místech, na nichž bylo poškozeno po požárech v Besançonu i v Chambéry, látka je barvena krví, jsou na ní tukové skvrny a mapy od vody. Nanášení pigmentů, krve, mokrých skvrn a vytvoření otvorů po popáleninách měla na starost textilní výtvarnice Zuzana Hromadová, která k úkolu přistoupila s nevýslovnou péčí. Pospíchalův tým vycházel z detailních vědeckých fotografií a popisů plátna, které získal v zahraničí, takže výrobci přesně věděli, kolik je v originální přízi lněných vláken, kde přesně jsou jaké stopy poškození atd.

Tkadlec Matyáš Orsák pojal výrobu plátna jako „velkou výzvu“. Použil přitom několik tisíc velice tenkých nití, které se nesměly zamotat, ale bylo třeba všechny natáhnout a pomalu příst. Osnova byla připravena tak, aby při šíři 150 cm a délce tkané textilie přes 5 m nedošlo k zašmodrchání nití a udržení rovnoměrného stehu podle turínského vzoru. Na připravené plátno Zuzana Hromadová nanášela nejprve krev, pak pigmentové barvy, skvrny po vodě a otisk těla. Podle Hromadové bylo nejproblematičtější vytvořit „efekt stáří“ plátna čili dvoutisíciletou patinu. Při propalování plátna postupovala výtvarnice tak, že místa, která neměla být propálená, navlhčila a vykryla šablonami. Potom malovala různými pigmenty ve vrstvách, kterých jsou na místech, kde se setkávají skvrny od vody, stopy otisku těla a krve, desítky – někde se jedná až o sto vrstev. Výsledkem je téměř dokonalá kopie Turínského plátna…

Když se Zuzany Hromadové televizní redaktoři ptali na její „víru“ v pravost plátna, prohlásila, že „pro ni jako věřící nemají vědecké důkazy pravosti plátna velký význam, protože její víra je založena na jiné dimenzi“. Víra je pro ni „mystický dotek“ Boha bez hranic, který není možné „vtěsnat do rozměrů plátna“.

Placená zóna

redakce