Nejlepší místo je stejně Česká republika

Petr Horký býval známý jako moderátor dětských televizních pořadů Hip Hap Hop či Oáza. Je ale především vášnivým cestovatelem a polárníkem, navštívil desítky zemí a projel zeměkouli od severního pólu po tropické džungle. A natočil tom desítky dokumentů. K čemu nám je tedy cestování, v čem nám může pomoci a kdy se naopak stává symptomem toho, že s námi něco není v pořádku?


Kdy vás „chytlo“ cestování?


Už jako malýho prcka, když jsem se díval na obrázky Benátek a tehdy, v komunistickém lágru jménem Československá socialistická republika, nevěřil, že mě někdy někdo pustí za hranice.


Kam vedla vaše první cesta?


s tátou do Drahonína a na Jedlovou. Pak s pěveckým sborem Miluše Kleinové do Ruska, tenkrát ještě do Sovětského svazu. Moc poučné to bylo a jsem do dneška moc rád, že jsem to tehdy viděl na vlastní oči. A pak už po revoluci tradá do světa!


Vzpomínáte na nějaké začátečnické chyby na cestách?


Největší chyba je izolovat se sám v sobě, ve vlastní bublině představ. Vždycky mě rozčiluje, když čtu nějaké reportáže, sleduji fotky, kde autoři uměle vyvolávají dojem, že dosud existuje svět, který dávno vymizel. Všichni ti frajeři, co ukazují fotky polonahých domorodců, a posluchači, jimž se tají dech při vyprávění o tom, jak do vesnice přišli jako první běloši… a já to tam třeba přitom znám a moc dobře vím, že tito domorodci si zdobí stěny svých chýší vytrženými časopisovými obrázky zasněžené Evropy, že tito „lidojedi” se po skončení programu pro turisty převléknou do riflí a jdou do místní hospody na pivo… Víte třeba, že slavné pyramidy v Gíze jsou de facto ve městě, přímo v Káhiře? Když jsem chtěl po místním chlapíkovi s drožkou, aby mne odvezl do pouště, že si ty legendární jehlany chci vyfotit s Káhirou v pozadí, musel jsem mu to třikrát opakovat, protože všichni turisté chtějí posilovat iluzi, že pyramidy jsou někde uprostřed pouště. Prdlajs, už Zikmund s Hanzelkou v roce 1947 k nim jeli tramvají číslo 17, aby se pak vyspali na vrcholu Cheopsovy pyramidy.


Miroslav Zikmund slaví sté narozeniny. Vy ho dobře znáte. Čím je pro vás (a čím může být pro nás) inspirací?


Ochotou divit se, ptát se, zkoumat a objevovat svět. Vůlí pracovat, schopností hledat smysl v tom, co dělám. Na svém YouTube kanálu mám několik videí, která se mi do filmů většinou nevešla, ale ukazují Zikmunda jako chlapa z masa a kostí, který přitom dokázal veliké věci a může inspirovat napříč generacemi.  Vidíte – myslím, že YouTube je parádní nástroj na to abychom mohli sdílet něčí zkušenost, pohled na svět a zážitky. Ale je to nebezpečná věcička, pokud ji začneme zaměňovat za vlastní zážitky. 


Je pro vás Miroslav Zikmund cestovatelským vzorem?


Víte, já na ty vzory moc nejsem… Ale za své hlavní učitele považuji pět let spolupráce s Thorem Heyerdahlem a setkání právě s pány Hanzelkou a Zikmundem. S tím posledně jmenovaným si troufnu říci, že jsme se stali dobrými přáteli, byl mi za svědka na svatbě a naše holčičky se vždycky těší do Zlína za strejdou Zikmundem a malují mu obrázky.


Placená zóna

Matyáš Zrno