Nadávky. Proč je tak potřebujeme?

V patnáctém století se v některých zemích klení na veřejnosti trestalo nejen žalářem, ale třeba i vyříznutím jazyka. Anebo popravou. Neslušná slova z lidské řeči přesto nikdy nevymizela. Zaznívají nejen v soukromí, ale nyní i v přímých televizních přenosech. Co nás vede k porušování norem slušné mluvy?


Neslušnou mluvou vládnou prakticky všichni lidé – muži i ženy, děti i senioři, kopáči i filozofové, bezdomovci i multimiliardáři. Pokud patří některé skupiny v tomto směru k „zdatnějším“, pak jsou to adolescenti a muži. První neslušná slova se naučíme už ve dvou letech. Do školních lavic usedáme s průměrnou výbavou třiceti až čtyřiceti hrubých výrazů. Teenageři dohoní dospělé už ve věku jedenácti až dvanácti let. I když přesný význam některých sprostých slov úplně nechápou, dobře vědí, že ve slušné společnosti by zaznít neměla.  V každodenním životě obvykle vystačíme s desítkou „silných výrazů“ a v běžné řeči vypustíme z úst na dvě stovky slušných slov asi tak jedno neslušné. Neznamená to, že právě takhle mluví většina populace. Rozdíly mezi jednotlivými lidmi bývají obrovské.


Placená zóna

Jaroslav Petr