Ty příběhy jsou drsné a připomínají slavný Formanův film Přelet nad kukaččím hnízdem. Shromáždil je novinář Michal Štingl na webu www.neklid.net a popisují zkušenosti pacientů, především z pavilonu pro tzv. neklidné pacienty Psychiatrické nemocnice Bohnice, tzv. Neklidu. Jsou to příběhy bezmoci, plné nezájmu lékařů a hrubých ošetřovatelů. Něco, co jsme si po létech reformy psychiatrické péče, po všech festivalech Mezi ploty apod. už asi nedokázali vůbec představit. Je to ale pravda? A do jaké míry? A může za to vedení „blázinců“, nebo nedostatek lidí a peněz?

I když o pravdivosti příběhů někdo může pochybovat, leccos naznačuje, že několik motivů se opakuje prakticky ve všech. Jsou to stížnosti na nezájem personálu, povrchní diagnostiku, přehnanou medikaci a na hrubé ošetřovatele. Příběhy o tom, jak se ošetřovatelé vrhli na pacienta při sebemenší známce vzdoru, jak se ženy musely svlékat před mužskými ošetřovateli, vzpomínky na noc strávenou připoutaní k posteli bez možnosti dojít si na záchod (následně museli pacienti močit pod sebe) či možnosti napít se, se nečtou snadno. Ano, pacienti většinou měli nějaký psychický problém, obvykle však ani zdaleka takový, aby skončili na oddělení pro neklidné pacienty. Dosti překvapivý pro čtenáře je také popis ubohého stavu oddělení, které se zjevně od doby totality moc nezměnilo. Deset lidí na pokoji, chybějící základní vybavení (rádio, televize, ba i tužka), nedostačující společná koupelna se špatně odtékajícím odpadem, minimum pobytu na čerstvémvzduchu… Některé příběhy navíc naznačují i právně spornou hospitalizaci. Když jsme se na případ zeptali docenta Marka Preisse z Národního ústavu duševního zdraví (celý rozhovor s ním přinášíme v tomto čísle), byl překvapivě otevřený: „…dovedu si celkem živě představit možnou kritiku těchto oddělení pacienty, protože jsem sám na ten neklidný pavilon chodíval. Podmínky tam nebyly dobré a na personál to kladlo velké nároky. Zároveň si musíme uvědomit, že to nejsou místa, která by byla dobře placená. Tam nejsou zaměstnanci, které by si mohla léčebna vybrat mezi desítkami zájemců. Umím si ty příběhy představit, to ano. Když jsem viděl ty podmínky, kolik je tam pacientů, jak málo personálu….“ I ředitel Bohnic Martin Hollý v mediálních vystoupeních zmiňoval nedostatek personálu a třeba také fakt, že v podobných zařízeních předepisuje například norský zákon pět zaměstnanců na jednoho pacienta… O tom si můžeme nechat jenom zdát. Řadu podezření potvrzuje i první česká souhrnná analýza o používání omezovacích prostředků. Pacienti si stěžují na omezovací prostředky (hlavně připoutávání a izolační místnost) odlidštěný přístup, bezmoc a ponížení. Personál se s nimi nebavil ani po uvolnění popruhů či otevření izolační místnosti, kdy by potřebovali celou situaci rozebrat. Místo toho tak řada pacientů podle svých slov odcházela z Bohnic v horším stavu, než tam přišla. Psychiatrická nemocnice Bohnice ovšem nejprve reagovala předžalobní výzvou autorovi www.neklid.net. Příběhy jsou podle ní tendenční, forma skandalizující a titulky nevyvážené. Ředitel Hollý zároveň připouští, že některá svědectví z pavilonu „Neklid“ mohou být pravdivá, a vedení nemocnice prověřuje konkrétní výpovědi. „Iniciovali jsme schůzku s některými pacientkami, které vypovídaly pro ten web. Na druhé straně tam jsou zveřejněné anonymní texty, jež nejsou konkrétně prošetřitelné.“

S pacienty, kteří se pod své zážitky podepsali, se ale podle ředitele Psychiatrické nemocnice Bohnice Martina Hollého zástupci nemocnice sešli. V debatě s bývalou pacientkou na Seznamu.cz také uznal, že popisovaná realita je skutečně neveselá a ukazuje na paušální přístup k pacientům bez ohledu na jejich aktuální potřeby a potřebu intimity. V Bohnicích skončila primářka a vrchní lékař Marek Páv, který po jejím odchodu řídí pavilon „neklidu“, v rozhovoru pro Deník N popisuje, že nemocnice sníží počet lůžek v pavilonu 27, obměňuje personál, slibuje větší důraz na vzdělání zaměstnanců nebo zřízení funkce nemocničního ombudsmana. A připouští, že prostředí má své limity a oddělení 27 je vzhledem ke své zastaralé budově a vybavení slabý bod. 


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

Matyáš Zrno