Takhle teda ne!

Někdo nám něco řekne a jeho věta nás zasáhne jako rána pěstí. Ještě před chviličkou jste mluvili vy a měli jste jasno. A teď máte najednou v hlavě vymeteno, srdce vám zběsile buší, nohy se vám podlamují.

Možná tenhle pocit znáte ze schůzek s nadřízeným, z rozhovorů se spolupracovníky, porad s kolegy, jednání se zákazníky, z telefonátů s poskytovateli služeb nebo třeba i ze snídaní s partnerem. Nikdo nekřičí, nikdo se nepere. Nejde o život. Často jde o úplné banality. Tereza je projektovou manažerkou ve středně velkém podniku a její práce je závislá na materiálech od kolegů. S většinou z nich to jde dobře, jen u jednoho z nich neustále naráží. Má pocit, že jí sabotuje. Jenže majitel to řešit nechce a ona nemá sílu k osobnímu střetnutí. Místo toho večer vypění doma, když vše vypráví manželovi. Sára působí jako vedoucí personálního oddělení ve středně velkém podniku. Jednomu stejně vysoko postavenému kolegovi se vždy podaří vyvést ji z konceptu. Nehraje přitom roli, zda se setkají jen oni dva, nebo jde o větší schůzi: pokaždé je to pro ni obrovská zátěž. Obává se, že jí kolegové budou považovat za neúspěšnou, když ji takhle přede všemi vyšachoval. Když jí ale na poradě zkritizuje za nějakou banalitu, ztratí půdu pod nohama a  nedokáže se bránit.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

-red-