Existuje něco jako „skutečné Já“? Ačkoliv fyziologicky něco jako naše skutečné Já změřit a popsat nedokážeme, hraje tento pomyslný střed naší osobnosti v našem životě a uvažování centrální roli.
Nemůžeme přestat přemýšlet o tom, kdo vlastně jsme. Naše přemýšlení o sobě zrcadlí naše uvažování o světě, který musíme nějakým způsobem interpretovat. To je výsledek, ke kterému došli autoři osmi různých studií. Všichni účastníci studií bez výjimky vycházeli z toho, že mají skutečné Já. To se podle nich projevuje tak, že jsme jako lidé nezaměnitelní a stabilní v čase. Všichni také předpokládali, že toto skutečné Já bude i v budoucnu stejné a bude je v rozdílných situacích ovlivňovat stejným způsobem. Tento způsob uvažování je údajně výsledkem našeho sklonu vysvětlovat si svět. Považujeme-li sami sebe za jedinečné, předpokládáme i o světě „tam venku,“ že je jedinečný, vysvětlují psychologové. Proto i u ostatních lidí předpokládáme, že mají skutečné Já. Takováto představa o skutečném Já podle autorů existuje i v jiných kulturách, které jsou méně individualistické.
Související články
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.