Přijde chvíle, kdy víc řízků nesníte

Spisovatel, korporátní kouč, firemní trenér, motivační speaker, duchovní mentor, podnikatel, nově i hudebník, ale především vroucí kotel energie a dobré nálady. Takový je Mark Dzirasa, syn muzikoložky a učitelky jazyků z Kutné Hory a lékaře z Ghany. Úspěšný byznysmen, který podnikání pověsil na hřebík a věnuje se tomu, co se asi nejjednodušeji dá popsat takto: „aby byli lidi šťastní.“ A zdá se, že je v tom hodně úspěšný…

To jste pořád takhle „naspeedovaný“ a happy? 

Ano. A není to póza. Je to stav mysli. I moje děti to se mnou zažívají. Třeba při jídle si hlasitě pochvaluji: „mňam mňam…“ To je takové vnášení entuziasmu do života. To je cílená věc.

Není to geneticky?

Může se na tom podepsat trochu horké rovníkové krve.  A psycholog by řekl, že sem sangvinik. A čínský astrolog by řekl, že to je povaha tygra. Ale já můžu porovnat, co v mém životě bylo dříve a co dnes. Co je volené, cílené a vytvořené.  A to moje sršení a záření mě naplňuje energií a nadšením.

Ale tak to dřív nebylo, ne? Energii jste narval do byznysu. Co jste vlastně dělal?

Budoval jsem síťový marketing. To byla asi jediná obchodní příležitost, která v devatenácti letech, bez peněz, přicházela do úvahy. Já jsem neměl peníze na to rozjet něco vlastního, bydleli jsme v bytě třetí kategorie, kde když v zimě zamrzla voda, tak jsme s maminkou chodili s kýblem pro vodu. Maminka byla samoživitelka, já byl zvyklý nic nemít. Takže já cítil nesmírnou touhu se zajistit a zažívat hojnost. To byl můj ústřední motiv hned po touze po politické svobodě, kvůli které jsem od dvanácti do patnácti trávil čas u Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy, jezdil do Prahy (od třinácti!) na demonstrace a byl si jistý, že budu muset emigrovat. Ale po revoluci se vše změnilo. Od sedmnácti let jsem na cizí identitu zkoušel obchodovat na RM systému, tehdy vznikající burze. A v osmnácti se objevila tahle příležitost a tak jsem se do toho pustil. Protože do toho se můžete pustit bez kapitálu, investujete jen svůj čas, úsilí a pozornost. A komunikaci s lidmi.

To muselo být něco pro vás, s lidmi to umíte…

Ale já se to možná naučil až tam. Protože třeba zájem o duchovno byl se mnou od dětství. Ale vyjednávání, komunikace, prezentační dovednosti, rozpoznávání povahových projevů a tipů a nastavování komunikace, řeči těla atd., prostě tyhle prvky osobního rozvoje, to vše je se mnou až od devatenácti. Duchovní perspektiva byla se mnou od dětství díky mamince.   

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

Matyáš Zrno