Co se divíte? Kde jste doteď žili?

Celkem oprávněně se zdvihla vlna rozhořčení,  twitterový svět navíc zjistil, že v minulosti už zmíněná dáma napsala něco o tom, že „i procházka po brněnském Cejlu mi byla milejší než zaučovat v práci cikánku“. Netrvalo dlouho a zjistilo se, že ona dáma pracuje v libereckém knihkupectví Kanzelsberger, které ji promptně propustilo a omluvilo se za její rasistické názory.
Člověk se nechá snadno strhnout k morálnímu tsunami, protože případ se zdá být celkem jasný, je to takové (novinářským žargonem) „HáElPéčko“ – hluboce lidský příběh. Romský chlapec, osud mu asi nepřál, zaškobrtl, ale chce se postavit na vlastní nohy a pracovat. Na druhé straně rasistická nána z personálního oddělení, které si z toho veřejně dělá legraci.
Novinářka Saša Uhlová (vystudovaná romistka, která pracovala ve vyloučených lokalitách) to okomentovala  trochu skeptičtěji. Pohoršené komentáře pod dvěma rasistickými příspěvky zaměstnankyně knihkupectví, komentovala slovy: „Copak vy nevíte, jak to u nás chodí? Co se divíte? Kde jste třicet let žili?“ A přidává vzpomínky, jak jí třeba na výletě s romskými dětmi nenalili v zahradní restauraci ani limonádu, co to znamená zkusit si pronajmout byt, když jste Rom, nebo jak takový zaměstnaný Rom musí obvykle poslouchat narážky na cikány s tím, že on je tedy ta výjimka, ten „slušný cikán“.
Má samozřejmě pravdu. Potíž je, že když se bavíte s lidmi třeba ze severních Čech, obvykle slyšíte zase přehršel příběhů z druhé strany o příkoří ze strany Romů.  Každá strana má své příběhy bezpráví, každá strana je přesvědčena, že ona je bita a ten druhý je zvýhodněný. Jak z tohohle bludného kruhu ven, nevím, protože hodně dobře míněných snah nakonec udělá víc škody než užitku.  Ale vím, že uspokojit se tím, že jsme dosáhli vyhazovu jedné nány z práce, je rozhodně málo.
Je tu ještě jedna věc, která mě trochu trápí – bez ohledu na tento konkrétní případ.  To vyhledávání toho, co kdy kde někdo napsal na sociálních sítích, se může snadno zvrtnout – hlavně u těch mladších, kteří už se sociálními sítěmi vyrůstají.  My starší si můžeme říct, co jsme kdy kde plácli za hloupost, ti mladší už mají cejch navždy.