Online archiv

Jeden z nejvýznamnějších světových psychoterapeutů, autor všeobecně uznávané teorie změny a obšírné publikace Psychoterapeutické systémy, prvního uceleného, vědecky podloženého výkladu psychoterapeutických směrů, zavítá koncem září do Prahy.

Jmenují se Tristan a Izolda, a mají jeden velký dar, umí léčit lidi. Pracují zdarma, bez nároku na honorář, ale odvádějí profesionální výkony. A ještě to dělají rádi. Jaký je život canisterapeutických psů?

Je poledne 10. července roku 1973. Prahou projíždí těžký nákladní automobil. Krouží městem a znovu a znovu se vrací do ulice Obránců míru. Čeká, až bude u zastávky tramvaje postávat hodně lidí. Pak do nich v plné rychlosti najede. Za volantem sedí dvaadvacetiletá řidička, která ráno vhodila do poštovní schránky dopis pro komunistická média. Stálo v něm: „Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je x lidí málo.“

zdá se mi poněkud tragickým…

Mindfulness pro všední den Už nějakou dobu mi můj život připadá nudný a stereotypní. Mám sice hodně aktivit, ale moc mě nebaví. Moct tak odjet někam daleko… Jenže mám rodinu, takže to nepřipadá v úvahu. Vůbec nevím, co se to se mnou děje. Připadám si smutná a nenaplněná, i když k tomu vlastně nemám důvod…

Ženy, které vysadí hormonální antikoncepci, se mnohdy trápí obavami: podaří se mi otěhotnět? Nezpůsobila léta užívání hormonů v těle závažné změny?

Šárka položí telefon a mechanicky si udělá do diáře několik poznámek: 1. zajet do nemocnice pro papíry a mamčino oblečení; 2. objednat pohřební službu; 3. domluvit schůzku s notářem; 4. zavolat Alici. Alici zavolá až nakonec – stejně by jí s ničím nepomohla. Bude zázrak, když se do pohřbu nezhroutí...

Co říkáte na názor, že střídavá péče uspokojuje především práva rodičů?

Psychologické pozadí trans-identity

Rozešli jste se s partnerem a chcete se odstěhovat ze společného bytu? Chcete se osamostatnit, ale nemůžete najít byt za rozumnou cenu? A už jste zkusili spolubydlení?

5. září je od roku 2013 Mezinárodním dnem charity. Má být poděkováním všem jednotlivcům i organizacím, dobrovolníkům a filantropům celého světa a slaví se v den úmrtí Matky Terezy, jejíž „celoživotní práce pro ty nejchudší a nejzranitelnější je velkou inspirací“, jak prohlásil generální tajemník OSN Ban Ki-moon. Varovnou připomínkou jiných závažných problémů je Světový den prevence sebevražd vyhlášený WHO na 10. září. Každých 40 vteřin zemře na světě vlastní rukou jeden člověk, ve věku 15–44 let jde o třetí nejčastější příčinu úmrtí. Prevence spočívá mimo jiné v léčbě depresí a závislostí všeho druhu. Pomyslnou „sebevraždu“ však můžeme spáchat i hromadně, pokud uvěříme tomu, že na složité politické, ekonomické či sociální problémy existuje jednoduché řešení v podobě vlády tvrdé ruky. 15. září, Mezinárodní den demokracie by nám měl připomenout, že demokracie není automatická vymoženost, ale systém, který musíme chránit, podporovat a kultivovat. S dávkou zdravého rozumu a schopností kritického úsudku to jde přece jen o něco snáz – takže bychom měli pokud možno už od mládí pečovat také o vlastní kognitivní schopnosti. Na problémy spojené s jejich vážným úbytkem upozorňuje Mezinárodní den Alzheimerovy choroby připadající na 21. září. Ke zlepšení učení, paměti, soustředění, jakož i k prevenci duševních poruch a depresí doporučují odborníci i takové dobroty, jako jsou například čokoláda, ořechy, avokádo, losos, grepy a další citrusové plody, granátové jablko, káva… K tomu můžeme přidat i svižnou procházku, která nejen prokrví mozek, ale prospěje i krevnímu oběhu a srdci, jehož den, tedy Světový den srdce, připadá na 29. září. Možná bychom se při této příležitosti mohli v každodenním shonu zastavit a zapřemýšlet, co je vlastně naše „srdeční záležitost“. Nezapomínáme na ni? Možná bychom jí měli věnovat více času a ordinovat si do vlastního života víc radosti, aby na nás „podzimní depka“ nemohla.

Ve vyprahlých oblastech severního Súdánu lidé bojují o každou kapku vody. Na rozdíl od nich si obyvatelé v povodí řeky Nilu žijí téměř královsky. Prsty pevné jako ocel sevřou lano a prudce zatáhnou. Svaly na Mahdžúbových pažích se napnou. Sotva zakřičí „hop ej hop“, přidají se další chlapi. Práce je to náročná, vědra vody je třeba vytáhnout ze sto metrů hluboké studny. V Súdánu, kde lidé pravidelně zápasí s extrémními suchy, je to ale běžný jev. V chudých oblastech chybí technika, lidé vodu vytahují holýma rukama nebo s pomocí tažných zvířat. Vodní čerpadlo v odlehlých vesnicích považují za malý zázrak, který si může dovolit vlastnit jen pár vyvolených „zbohatlíků“. Jen co přijdeme blíž a začneme náročné dolování vody fotografovat, místní se ohradí. Nakonec je obměkčí pár darovaných prázdných lahví od malinovek. Problémem je, že voda z přírodních studní by měla sloužit na zavlažování políček, ale místní ji běžně pijí, což jim způsobuje různé žaludeční problémy. Jinou vodu totiž nemají. Súdán patří mezi nejteplejší oblasti naší planety.