Online archiv

Generace, které hrozí přechozené vztahy

, 7/2009
Jak si nezničit vztah, jak nepřijít o životního partnera? Co děláme špatně při seznamování, při řešení konfliktů a v manželství? Jakými chybami si komplikujeme společný život? Na to vše se snaží podívat a částečně i odpovědět seriál o partnerských vztazích, který pro vás připravujeme se zkušenými manželskými poradci.

Jak fungovala milostná magie našich předků?

, 7/2009
Jednou z nejoblíbenějších a nejvíce praktikovaných forem magie na celém světě je magie milostná, někdy nazývaná také magie lásky či erotická magie. Ačkoli byla využívaná ženami především v minulosti, je dodnes živým kulturním fenoménem -významně zasahuje do reálného partnerského života a uplatňuje se při formování, rozvíjení a udržování partnerských vztahů.

Vážně se to stalo? Raději zapomenu.

Pavla Koucká, 7/2009
Nemůže-li se člověk vyrovnat s určitým psychickým obsahem, stává se, že jej prostě odštěpí a jakoby o něm neví. Jde o obranný mechanismus disociace. Někdy se dokonce neúnosné pocity, přání a myšlenky přetaví do tělesného příznaku – v takovém případě hovoříme o konverzi. U zrodu disociativních poruch bývá často trauma prožívané v dětství (nejčastěji fyzické a sexuální zneužívání, ponižující a citově odmítavé prostředí) či v dospělosti (znásilnění, tělesné napadení, dopravní nehody, závažná emoční ztráta po úmrtí blízké osoby). Ke vzniku či znovuvzplanutí těchto poruch může přispět i akutní situace, například rodinný nesoulad, trestní stíhání, hrozba ztráty zaměstnání, ale například i chirurgické operace. Disociacemi mohou trpět i psychicky nezralé osoby, které nezvládají přechod k nezávislému životu a čelí problémům, jež nezvládají. V běžné populaci trpí disociativními poruchami okolo 1 % lidí. Nejčastějším projevem disociativního stavu je disociativní amnézie (dotyčný si na danou událost nevzpomíná), méně častá je disociativní fuga (postižený náhle někam cestuje), disociativní stupor (nehybně sedí či leží, nereaguje), trans a stavy posedlosti, poruchy motoriky, křeče, senzorické poruchy. A patří sem i literárně a filmově oblíbená, v realitě však vzácná mnohočetná porucha osobnosti. Většina nekomplikovaných disociativních stavů odeznívá spontánně, u přetrvávajících a obtížnějších stavů je na místě léčba. Používají se léky i psychoterapie, jejímž cílem je v ideálním případě zpětná integrace odštěpených součástí psychiky do vědomé oblasti. Příznaky mizí a psychika se stabilizuje.

Změní velká výhra váš život k lepšímu?

Jaroslav Petr, 7/2009

Smutné dítě se v Africe těžko hledá

Daniela Kramulová, 7/2009
Od Afričanů jsem se naučila, že vždycky, když nejde o život, je důvod se smát. Oni chodí sice denně neuvěřitelné kilometry pro vodu, zato mají, na rozdíl od nás, v pořádku mezilidské vztahy, říká Líba Taylor, která už téměř třicet let fotografuje v zemích Afriky a Asie pro potřeby humanitárních organizací.

Sloupek Zuzany Peterové

, 7/2009
Na cestách

Výkonnost nade vše?

Ivana Křížová, 7/2009
Mezi vysokoškolskými studenty existuje stále početnější skupina hypervýkonných jedinců. Dokonce vzrůstá dojem, že se určitý stupeň hyperaktivity stává trendem a částečně je i dnešní společností vyžadován. Jan studuje elektrotechniku, přivydělává si v zaměstnání a věnuje se závodnímu plavání, Helena zvládá v prezenčním studiu práva i geografii. A Zdeňka studuje jednu vysokou v denním studiu, druhou dálkově, má dvě děti a ve volném čase šije oděvní zakázky. Kde na to berou čas a energii? Odpověď bývá jednoduchá: „ Nerad se nudím a to, co dělám, mi dodává pocit uspokojení a naplnění.“ Ač někteří působí jako vystresované podivínské uzlíčky, většina vypadá velmi sebevědomě a vyrovnaně. Jsou však schopni věnovat se všem aktivitám opravdu s hloubkou a plným nasazením? Například při studiu dvou vysokých škol v prezenční formě je vysoce pravděpodobné, že student nenavštěvuje všechny přednášky, čte pouze nejnutnější literaturu a roztříštěnost zájmů brání v opravdové odbornosti v oboru. Životně důležitá je spolupráce se spolužáky z ročníku. Též Zdeňka by se bez pomoci okolí neobešla. Pomáhají spolužáci, děti hlídá babička… V tomto srovnání již nepůsobí hypervýkonní jedinci tak nadlidsky. Je přirozené, že nad určitou míru aktivity její kvalita klesá. Jednu nebo i více činností je třeba ošidit, aby bylo možné to nějakým způsobem ustát. Velice trpět může i oblast vztahů. Přátelé, kteří se scházejí pouze jednou za půl roku, se o sebe brzy přestanou zajímat a jejich vztah začne pomalu uvadat. V oblasti partnerství je situace daleko horší. Partner sice může být pyšný na to, co vše jeho polovička dokázala a zvládla, ale na citové úrovni jej to jistě netěší. Není však možné, že nadprůměrná aktivita některých mladých lidí je alespoň zčásti vynucená? Co když se chtějí přizpůsobit aktuálním pracovním podmínkám a celkovému ovzduší? Vždyť zaměstnavatelé v inzerátech dávají najevo, že na nabízené místo přijmou pouze toho nejlepšího z nejlepších. Konkurenční prostředí utvrzuje mnohé už od adolescentního věku v tom, že musejí maximálně pracovat na svých schopnostech a dovednostech, musejí se věnovat studiu a seberozvoji v tolika oblastech, jak jen to bude možné. Touží po úspěšném životě – je tohle cesta k němu?

ad) Polemika o vrozené nebo

Anna Janovská, 7/2009
získané homosexualitě (PD 5/09)

Kdo má diagnostikovat

Jaroslav Matýs, 7/2009
autismus? (PD 5/09, PD 6/09)

Dokážete na dovolené zapomenout na pracovní problémy?

, 7/2009
Anketa

Od lidí k přírodě, hodnotám a moudrosti

Jaro Křivohlavý, 7/2009
Jednou z mých nejčastěji používaných zkratek v ručně psaných poznámkách je VML. Neznamená to nic jiného nežli „vztahy mezi lidmi“. Není na tom nic divného. Sociální psychologie je doménou, v níž jsem doma. O vztazích mezi dvěma lidmi pojednávala má první kniha „Já a ty“. Ta měla být odezvou na hlubší filozofické dílo, které mi učarovalo – na dialogické pojetí lidí a jejich interakce u Martina Bubera. Vztahy mezi lidmi byly i mým dominantním tématem, když jsem se 15 let experimentálně zabýval tvořivým řešením mezilidských konfliktů. Měl jsem možnost pozorovat stovky dvojic v laboratoři při řešení situací, kdy v konfliktu byl nejen jeden s druhým, ale i každý sám se sebou. A potom přišlo další krásné téma sociálních vztahů – sociální komunikace. Co nám říká o lidech, kteří spolu mluví, to, jak spolu mluví? Jak tím, co říkáme, ovlivňujeme druhého člověka, sebe i náš vzájemný vztah? A jak to vše ovlivňují naše neverbální (mimoslovní) projevy v situacích, kdy se setkáváme tváří v tvář? A když jsem to vše dal dohromady, tak jsem si uvědomil, že nás ve škole - a nejen ve škole – učili mluvit, ale neučili nás naslouchat, porozumět si a vzájemně se chápat. Jaké jsou vztahy mezi lidmi, kteří si navzájem rozumí, a ty, kde jeden druhého nechápe? A bylo zde další téma pod zkratkou VML.

Čtěte dětem

, 7/2009