Online archiv

Od kdy slavíme Vánoce? Vlastně teprve krátce, a rozhodně ne od narození Krista… Řada vánočních tradic a zvyklostí, jež vnímáme coby odvěké a neměnné, jsou ve skutečnosti produktem 19. století a jedné krátké povídky od Charlese Dickense.

Od března se děti s přestávkami učí z domova a on-line. A nikdo netuší, jak dlouho tato bezprecedentní situace ještě potrvá. Kolikrát se školy ještě otevřou a znovu zavřou? Učitelé, žáci i rodiče tak stojí před situací, na kterou nikdo nebyl připraven a která je od zavedení povinné školní docházky v českých zemích zcela nová. Máloco bylo tak jisté – a to za každého režimu – jako to, že děti jdou každé ráno do školy. Jak moc se na dětech podepsaly distanční vzdělávání, absence kolektivu a stoupající nervozita rodičů?

A co teprve, když je to rodič stárnoucí narcis. Nina D. Brown o tom napsala celou knihu, kde rozlišuje dokonce různé druhy rodičů potížistů, prudičů, mravokárců ad. A hned dává praktický návod, jak s nimi vyjít. To se před Vánoci může docela hodit.

Existují v tom chaosu, kterému říkáme život, zákonitosti, které se neustále opakují? Není to jednoduché, ale dají se najít. Dokonce i ve vztazích.

Psychiatr, pedagog, spisovatel a řeckokatolický kněz Max Kašparů si myslí, že koronavirus je pro nás příležitost naučit se schopnostem, které se nám při nějaké další krizi mohou hodit. Zamýšlí se nad Vánoci a především nám všem přeje, by nás v novém roce Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil…

V Deníku N vycházely přes léto příběhy žen, které se staly obětí nejrůznějších forem sexuálního obtěžování. Jsou to příběhy plné jak regulérního fyzického násilí, tak opravdu nepříjemného obtěžování, i případů, které jsou pro někoho traumatizující, ale jiná žena by je třeba byla schopná vyřešit jízlivou poznámkou. Celkové vyznění je takové, že sexuální obtěžování je všudypřítomné. Je to opravdu tak? A nevytváří se naopak tlak na až přílišnou pasivitu mužů? A je vůbec v lidských silách dopracovat se k nějakému manuálu, který by zajistil, aby namlouvání nikoho nezranilo? Na to odpovídá známý psychoterapeutický pár Ludmila Trapková a Vladimír Chvála, sexuolog Petr Weiss, psycholožka Iva Rolederová a střípky z každodenní praxe dodá i barmanka Gabriela Sedláčková.

Víme to zcela určitě všichni. K vytvoření poradenského/terapeutického vztahu potřebujeme kontakt, nejlépe ten osobní, dost možná oční. Potřebujeme tělesnost. Dost pravděpodobně mluvící subjekt, který se nějak tváří, nějak vypadá, nějak mluví, možná šišlá, možná se dívá do země, možná vypadá místně anebo nemístně, anebo možná nepůsobí nijak. Všechno tohle jsou ukazatele, kterými klienti komunikují svoje potřeby, zakázky, strasti i radosti. Zkrátka je potřeba si klienty tzv. očichat a dokázat se naladit na vzájemnou spolupráci, dost možná je v pokračování spolupráce účinně motivovat. Jak ale funguje „koronavirová“ psychoterapie po chatu, v mobilní aplikaci enzetko?

Myji nádobí u kuchyňského dřezu a můj podrážděný manžel mi pochoduje za zády. „Neviděla jsi moje klíče?“ zavrčí, nazlobeně si odfrkne a vyřítí se z místnosti. Za patami mu běží naše fenka Dixie, vyplašená z toho, jak se její milovaný páníček vzteká.

Od šedesátých let minulého století už ženy pod vlivem sexuální revoluce a emancipace nevidí svou primární roli v mateřství a oběma pohlavím společnost více toleruje nevěru a mnohočetné (i paralelní) sexuální vztahy. Současně se poprvé veřejně propírá dříve utajované obtěžování a šikana v rodině, ve škole a v zaměstnání. Jenže s důslednějším trestáním týrání všech generací v rodině se z aktivní agrese a fyzického násilí stává skrytější manipulace a „podpásovky“ zaměřené na oslabení zdánlivě „dominantního“ jedince ve vztahu. V rodinách tedy někdy narůstá pocit ohrožení, žárlivost a pasivní agrese, která se projevuje právě takto skrytě. Vznikají novodobí manipulátoři.