Josef Šmarda a kolektivPraha, Portál 2004, 424 s.Psychické fenomény jsou ve svém základu podmíněny ději biologickými. Cenný klíč k pochopení lidské psychiky nám proto může poskytnout genetika, fyziologie i další biologické disciplíny. V osnovách budoucích pedagogů a psychologůje však biologie poskrovnu (s výjimkou přípravy učitelů tohoto předmětu). Vydání recenzované publikace jsem proto velmi vítala. Mé nadšení ovšem značně opadlo hned po prvním prolistování knihy.V předmluvě ke společnému dílu profesor Šmarda uvádí:"...chtěli jsme napsat kompendium biologických vědomostí ... svazek, který si moderní psycholog zařadí do své knihovny pro svůj celý život v psychologii - aby poněm mohl - jako po příručce - kdykoli sáhnout..."Tomu ovšem dle mého názoru rozsah publikace neodpovídá. Některé biologické vědy, které by mohly být pro psychology velice zajímavé (sociobiologie, ekologie) jsou praktickyzcela vynechány, poznatky jiných jsou silně redukovány. Například principům evoluce je věnováno necelých sedm stran. Nedostatek prostoru přitom přináší nutná zkreslení: kupříkladu složitému jevu opakování fylogeneze vontogenezi (Haeckelův biogenetický zákon) jsou v publikaci věnovány tři věty, za jejichž recitování bychom snad mohli pochválit žáčka 6. třídy ZŠ (s úsměvem bychom jej přitom opravili, že"stádiem připomínajícímměkkýše"člověk ve svém vývoji opravdu neprochází). Je škoda, že právě principům evoluce se recenzovaná publikace věnuje tak málo - evolučně-psychologická vysvětlení se ukazují jako vysoce podnětná u řady psychologických fenoménů.Ilustrací nedostatečnosti rozsahu díla je též skutečnost, že jako doplňující literatura je v některých kapitolách doporučován Přehled biologie (novější či starší verze), tedy publikace určená primárně pro středoškoláky.Dále mě na Biologii pro psychology a pedagogy mrzí, že příliš nereflektuje cílovou skupinu čtenářů a biologické poznatky často podává velmi suše, bez udání zajímavých psychologických důsledků. Například se zde správnědočteme, že odlišnost samčí a samičí gamety se nazývá anizogamie. Není zde však už ani slovo o rozsáhlých důsledcích této skutečnosti: o tom, že odlišnost ve velikosti a pohyblivosti vajíček a spermií stojí u zrodu rozdílů vreprodukčních strategiích samců a samic. Že už od tohoto základu můžeme odvozovat například u mužů častější sklony k promiskuitě či zpravidla vyšší rodičovské investice žen.Krásnou ilustrací propojenosti biologických a psychologických jevů mohlo být též hormonální ovlivnění psychiky. Avšak Biologie pro psychology a pedagogy toho nevyužívá: například o komplexních hormonálních (a souvisejícíchpsychických) změnách v období těhotenství, porodu a šestinedělí se zde nedozvíme téměř nic.Přes uvedené námitky hodnotím vydání knihy veskrze kladně. Psychologové v ní mohou získat poměrně dobrý přehled například o genetice či o biologii buňky. Publikace je přitom psána přehledně a srozumitelně.
Psychické změny bezdomovců mohou být jak příčinou, tak důsledkem jejich životního stylu. Jejich citové prožívání bývá otupělé a vyhaslé, zůstávají zachovány jen základní způsoby emočního reagování. Cítí se zatíženi většímmnožstvím problémů, než je obvyklé, a proto bývají častěji hostilní a depresivní.
Mnohé z psychologických poznatků se staly tak běžnou součástí našeho života, že je bereme jako samozřejmosti. Jsou zabudovány do způsobů našeho myšlení, ovlivnily naše postoje a hodnoty.
Je ADHD evoluční adaptací?
Petr Cagaš a Zuzana Kocábová, 1/2005
Můžeme rodiče dětí s hyperaktivní poruchou potěšit tvrzením, že se ve skutečnosti o žádnou poruchu nejedná? Poskytovala ADHD našim předkům nějakou výhodu? Nebo jsou to jenom"povídačky"?
Když se řekne hra, každému se vybaví nespočet situací, které je možno tímto slovem popsat. Jak je hra využívána v rámci dětské psychodiagnostiky a psychoterapie?
Kůň terapeutem - scestí, nebo rozcestí?
Hana VízdalováVratislav Hnátek, 1/2005
Jízda na koni pomáhá léčit tělo i duši člověka. Je-li například v důsledku traumatu narušena důvěra, kontakt se zvířetem pomáhá znovu navázat vztahy s lidmi. Je však potřeba, aby zooterapeutem byl vždy odborník.Jedním ze špičkových hipoterapeutických středisek v ČR je sdružení Piafa na Vyškově.
Dopřejte si léčivý zážitek
Jakub HučínBrian Mariano, 1/2005
Ibogain - u nás nepříliš známý neregistrovaný, ale legální halucinogen, používají někteří lidé k tomu, aby se zbavili drogové závislosti, nebo jenom kvůli samotnému zážitku. Je skutečně tak zázračný, jak uvádějí jeho zastánci?Ibogain začne u drogově závislého působit během 40 až 60 minut po podání. Veškeré abstinenční příznaky rychle vymizí na dobu 8 až 12 hodin. Poté se reziduální abstinenční příznaky znovu na nějakou dobu vrátí. Jsou alevětšinou celkem snesitelné. Postupně ustupují a mizí do 40 až 48 hodin od podání ibogainu.
Nová generace
Barbara ČechováPetr Strnad, 1/2005
Držitelé mobilních telefonů, kteří se potřebují značkově oblékat, sportovat a"kalit". Takto popisují dnešní mládež české noviny. A jaká je skutečnost?Chtějí se dnešní mladí jenom bavit? Nebo mají vyšší cíle a hodnoty? Názory se různí.
Řada lidí se domnívá, že infekční nemoc získaná od přítele bude lehčí, než když ji chytí od člověka, s nímž se nemají v lásce. Proč tomu tak je? Odkud pramení magické úvahy vážící se ke zdraví?Bacil pocházející od přítele vypadá stejně jako bacil od nesympatického člověka. Autor tohoto obrázku neprojevil magické myšlení.
Ovlivňují architekti naše chování?
Karel SchmeidlerKarel Schmeidler, 1/2005
Architekti a urbanisté plánují nejen estetickou stránku našeho životního prostředí, ale do určité míry spoluurčují to, co děláme a jak to děláme. Jaké jsou jejich možnosti, do jaké míry je prostředí determinující? Existuje celáškála názorů.Tato vila stylově navazuje na modernistické proudy v architektuře 20. a 30. let. Jak byste se v ní cítili? Změnil by život v takovémto domě vaše chování?
"Psychoprofesionálové"jsou k narcistickému chování lépe disponovaní, říká psychiatr Petr Příhoda. To je také více zavazuje k práci na sobě.
Ke zkoumání poruch osobnosti v kontextu Big Five se nejčastěji používá NEO-PI-R zjišťující kromě pěti obecných dimenzí osobnosti také míru třiceti dílčích charakteristik osobnosti. Costa a Widiger vytvořili hypotetickouklasifikaci dosažených skórů v NEO-PI-R a poruch osobnosti klasifikovaných podle DSM-IV. U narcistické poruchy osobnosti předpokládají vysoký skór na dvou subškálách neuroticismu - hněvivosti-hostility a rozpačitosti. Lidédosahující vysokých skórů na těchto subškálách mají tendenci prožívat hněv a tomu odpovídající stavy, jako je frustrace. Lidé s vysokým skórem rozpačitosti se cítí zahanbeni, trapně, jsou často v rozpacích a mají obavy zvýsměchu druhých. Costa a Widiger dále u narcistických osobností předpokládájí vysoký skór otevřenosti fantazii (subškály otevřenosti vůči zkušenosti). Jedinci s vysokým skórem mají živou představivost, bohatou fantazii a rádise oddávají dennímu snění (někdy dlouhé chvíle sní o své velkoleposti a svých úspěších) a dále předpokládají také vysoký skór cílevědomosti (subškály svědomitosti). Cílevědomí lidé mají vysoké aspirace a pracují systematicky nadosažení svých cílů (často zveličují své výkony).Nejvíce však u narcistické poruchy osobnosti zaznamenáváme souvislosti s charakteristikami přívětivosti. Ze šesti subškál, které přívětivost vymezují, jsou nízké skóry typické ve třech. Především je to nízký skór vsubškále skromnosti. Lidé dosahující nízkého skóru na této subškále věří, že jsou mimořádnými lidmi, a chovají se k druhým povýšeně (grandiózní sebevědomí, velikášství). Pro narcistickou poruchu osobnosti se dále předpokládánízký skór v subškále jemnocity spojovaný s malými nebo žádnými projevy soucitu s druhými (nedostatek empatie, neschopnost přiblížit se k druhým a neschopnost prožívat lásku) a dále s nízkým skórem v subškále altruismus,projevující se malou ochotou angažovat se pro druhé a zaměřením spíše na sebe (snaží se druhé využít ke svému sebeposílení, zneužívání druhých, tlačí na"zvláštní"pravidla, která si"zaslouží"díky své"jedinečnosti").