Online archiv

Nejistému člověku je každá jistota dobrá, třeba ta nejkonkrétnější a nejhmatatelnější, jakou je jeho tělo. Naše body image - vnímání vlastního těla je jakousi mentální reprezentací nás samotných. Rozsáhlý americký výzkum z roku1997 potvrzuje, že problémy s vlastním tělem má většina americké populace. Ze čtyř tisíc respondentů bylo až 56 % žen nespokojeno se svým tělem jako takovým. Nespokojené byly zejména se svým břichem (71 %), hmotností (66 %),boky (60 %) a svaly (58 %). Muži byli se svým tělem spokojenější, ale i mezi nimi bylo 43 % se svým tělem celkově nespokojeno, přitom nejvíce se svým břichem (63 %), tělesnou hmotností (52 %), svaly (45 %) a hrudníkem (38 %).Nejraději by se respondenti zbavili své tělesné hmotnosti, a to až do té míry, že by celých 15 % žen a 11 % mužů raději obětovalo více než pět let svého života výměnou za vytouženou tělesnou hmotnost. 24 % žen a 17 % mužů by naoltář své tělesné hmotnosti položili bez váhání tři roky svého života. Nejspokojenější jsou se svým tělem nejmladší a nejštíhlejší ženy mezi třinácti a devatenácti lety, nespokojených je jen 54 %, méně jsou se svým tělemspokojené ženy mezi dvacátým a třicátým rokem života (57 %). S postupujícím věkem se toto číslo už nezvyšuje, ačkoli se zvyšuje tělesná hmotnost žen.Názor partnera nebo partnerky je pro spokojenost s vlastním tělem důležitý pro 40 % žen a 29 % mužů. Může vést až ke změně vnímání sebe sama."Když mně můj partner dává najevo, že jsem hezká, cítím se opravdu hezká ajsem se sebou spokojená,"říká čtyřiapadesátiletá respondentka. Souvislost mezi míněním druhých a spokojeností se sebou začíná už velmi brzy."Mínění mého partnera o mně a o mém vzhledu je pro mě vším,"říkásedmnáctiletá dívka."Pokud bych se mu nelíbila, zničilo by mě to."Výsměch a narážky ze strany druhých během dětství a během adolescence vnímání vlastního těla i sebeobraz velmi silně ovlivňují."Vzpomínky nanarážky druhých na můj vzhled se mi pořád vracejí,"říká osmnáctiletá dívka."Jako bych měla pocit, že je ve mně něco špatně. Bylo jedno, jak štíhlá jsem byla, vždycky jsem se cítila jako tlustá holka, ze které sikaždý dělá legraci,"vzpomíná sedmatřicetiletá žena. Pro 73 % žen a 57 % mužů má výsměch druhých negativní vliv na vnímání vlastního těla. S těmito čísly je srovnatelná snad jen tělesná hmotnost. Podle odpovědí respondentůmá na negativní sebeobraz výsměch druhých dokonce závažnější vliv než sexuální zneužití. Je to pravděpodobně proto, že výsměch druhých je mezi vrstevníky velmi rozšířený a velmi pravděpodobně ho na rozdíl od sexuálního zneužitízažila i většina respondentů.

Buďte sami sebou, buďte autentičtí, konečně projevte, co ve vás je - bombardují nás reklamy. Nikdy dříve nebyl člověk tak zaměřený sám na sebe. Objevuje ale skutečně svou jedinečnost, nebo si jen vytváří falešný obraz o sobě?Projevy velikášství, pocity vlastní důležitosti a výjimečnosti jsou u narcistického člověka výsledkem velké osobní nejistoty, zda může být sám sebou, zda by ho takového, jaký je, okolí přijalo.

V denním životě i v praxi psychologa se může hodit poznání získané pozorováním zvířat. Zoologům na druhé straně pomáhá psychologie.

StručněInternational Test Commission (ITC) je asociace, která sdružuje národní psychologické společnosti, vydavatele psychologických testů a další organizace, které se starají o kvalifikované testování, rozvoj a posuzovánípsychologických a pedagogických testových metod. ITC byla založena v roce 1978 a v současné době má 24 řádných členů (národních profesních psychologických společností), 51 přidružených členů (výzkumné instituce, vydavateleapod.) a přes 50 individuálních členů.

StručněPodle aktuální studie, kterou uveřejnil časopis British Medical Journal, může kouření marihuany v době dospívání zvyšovat riziko rozvoje psychotických příznaků. Výzkumu se účastnilo 2437 mladých lidí ve věku 14-24 let v Německu.Je známo, že u kuřáků marihuany je riziko rozvoje psychotických symptomů přibližně o 6 % vyšší než u nekuřáků. Zhruba u 10 % uživatelů marihuany, kteří patřili do rizikové skupiny z hlediska psychotických onemocnění (např. zdůvodu dědičných vlivů), se toto riziko zvýšilo až na 25 %. Autoři zároveň poukazují na vztah mezi tímto rizikem a frekvencí užívání drogy. Cannabis již sice byl dříve dáván do souvislosti s potenciálním vznikem psychózy, aleneexistoval jasný důkaz o tom, že cannabis může být příčinou psychotických příznaků. V tomto ohledu je uvedená studie nová.

StručněPodle oficiálních údajů (National Center for Health Statistics) došlo v USA v posledních letech k posunutí průměrného věku prvního pohlavního styku. Zatímco v roce 1995 mělo ve věkové skupině 15-17 let zkušenost se sexuálnímstykem 38 % dívek a 43 % chlapců, v roce 2002 to bylo pouze 30 % dívek a 31 % chlapců. Více amerických teenagerů se sexuálním stykům vyhýbá anebo oddalují jejich začátek. Zvýšila se také četnost užívání antikoncepce. Zatímco vosmdesátých letech 20. století užívalo antikoncepci 61 % teenagerů, v letech 1991-2002 to bylo plných 79 %. Této tendenci odpovídá i snižování počtu těhotenství teenagerů.

Prix Irene je cena pojmenovaná po Irene Bloomfield a udělovaná každoročně jedinci za účinný a originální přínos k tvorbě míru mezi lidskými skupinami.Irene Bloomfield byla britská psychoanalytička a skupinová analytička, která v Praze vychovala komunitu svých žáků. Její životní motivací bylo vytvářet porozumění mezi lidskými skupinami. Narozena roku 1918 v Německu,odkud s rodiči odjela před hrozbou nacismu, vzdělávala se ve Švédsku a v Anglii, kde pak žila a pracovala. Vedla psychoterapeutické skupiny sdružující lidi různých etnických původů a různých barev pleti, poskytovalapsychoterapii uprchlíkům, obětem násilí, obětem holocaustu, vězňům, a také personálu věznic. Vedla výcviky v psychoterapii společné pro rabíny a duchovní různých církví a pro takovéto společenství spoluzaložila a vedla imezinárodní Asociaci pastorální péče a poradenství. Přednášela, publikovala psychoterapeutické studie, z hlediska psychoanalýzy interpretovala biblické texty.Posledních sedm let svého života pravidelně navštěvovala Prahu, kde vedla (spolu s Gaby Glassman) workshopy pro psychoterapeuty, kteří se zabývají traumatem holocaustu při občanském sdružení Tolerance a občanskáspolečnost. Projekt s původním názvem Rodiny po holocaustu byl na její počest později přejmenován na Rafael Centrum, podle stejnojmenného zařízení, které Irene Bloomfield založila v Londýně. Irene Bloomfield zemřela v roce 2001uprostřed práce.Cena Prix Irene má podporovat díla, která souzní s celoživotním úsilím Irene Bloomfield. Mohou to být počiny v oblasti sociální, díla literární, vědecká, umělecká. Cena byla založena z odkazu Irene Bloomfield. Prvně bylaudělena v roce 2003 a jejím prvním nositelem se stal Kumar Vishwanathan, Ind žijící v Čechách. Cenu přijal za svou práci pro Vesničku soužití, která se stala domovem pro Romy společně s ostatními. Podruhé byla udělena v roce2004 Janě Hradílkové za její mnohaletou činnost a zejména za úspěšné a statečné organizování české pomoci ohroženým dětem a rodinám v Čečně.

StručněAmeričtí autoři zjistili, že přibližně 65 % předškolních dětí mělo již během svého života"imaginární kamarády". Svá zjištění uveřejnili začátkem prosince v časopise Developmental Psychology. Vědci z University ofWashington and University of Oregon vybrali před třemi lety celkem 152 tří a čtyřletých dětí. Se všemi dětmi i jejich rodiči byly prováděny rozhovory týkající se imaginárních kamarádů dětí. Po třech letech bylo z této skupinyvybráno 100 dobrovolníků (50 chlapců a 50 dívek), kteří se výzkumu zúčastnili.Jako své imaginární kamarády uváděly děti mj. neviditelné chlapce a dívky, veverku, levharta, psa, malého slona apod. Imaginární kamarády mělo do věku 7 let asi 65 % dětí, přičemž jejich počet byl u jednotlivých dětí odjednoho až po třináct. Zatímco některé imaginární kamarády vnímaly děti pozitivně, jiní byli spíše nepříjemní a nekontrolovatelní.

StručněV časopise Mayo Clinic Proceedings byly uveřejněny výsledky studie, která ukazuje, že gastrointestinální poruchy (poruchy trávicího ústrojí) souvisejí s poruchami spánku. Odhaduje se přitom, že téměř polovina dospělé populacezažívá jeden či více příznaků poruch spánku alespoň několik nocí v týdnu. Podle autorů jde o první rozsáhlou populační studii, která zkoumala spojitost poruch spánku se syndromem dráždivého střeva, častými poruchami trávení apálením žáhy. Výzkumný vzorek tvořilo 2269 osob. Zjistilo se, že syndrom dráždivého střeva je významně častější u lidí, kteří trpí poruchami spánku. Není zajím jasné, zda mezi těmito poruchami existuje nějaká vzájemná příčinnásouvislost, anebo zda jsou obě způsobeny nějakým třetím faktorem. Santhi Swaroop, hlavní autor studie, doufá, že výsledky jeho výzkumu podnítí další výzkum interakcí mezi emočním a psychickým distresem a poruchami spánku azažívání.

Díky vydavatelskému úsilí psychoanalytika Jiřího Kocourka se česká odborná veřejnost brzy dočká zpřístupnění kompletního souboru Sebraných spisů Sigmunda Freuda v českém překladu.

Odborníci na hubnutí mají nyní nové doporučení pro lidi, kteří se snaží zhubnout: více spát. Rozsáhlá studie nyní prokázala překvapivě silný vztah mezi délkou spánku a rizikem vzniku obezity.U lidí, kteří spí méně než čtyři hodiny denně, byl zjištěn o 73 % vyšší výskyt obezity ve srovnání s lidmi, kteří spí doporučovaných 7-9 hodin. U lidí, kteří spí v průměru pět hodin denně, bylo riziko obezity o 50 % vyššív porovnání s lidmi, kteří spí 8-9 hodin, a u lidí s šesti hodinami spánku bylo riziko vyšší jen o 23 %. Výsledky tohoto výzkumu, jehož autory jsou Steven Heymsfield a James Gangwisch, byly prezentovány na konferenciSeveroamerické asociace pro studium obezity.Studie vycházela z informací o souboru 18 tisíc dospělých lidí z osmdesátých let 20. století. Autoři museli zohlednit celou řadu intervenujících faktorů (životosprávu, pohyb apod.), aby co nejlépe izolovali efekt spánku,na který se zaměřili. Gangwisch uvádí, že zjištěná souvislost se zdá opakem toho, co by se dalo intuitivně vyvodit. Ve spánku totiž člověk spotřebovává méně energie než během bdění. Na druhou stranu však během spánkunepřijímáme potravu. Zdá se, že chronický nedostatek spánku hraje podstatnou roli v tom, jak člověk vyhledává a přijímá potravu."Přibývají vědecké důkazy o tom, že existuje spojitost mezi spánkem a různými nervovýmidrahami, které regulují příjem potravy,"připomíná Heymsfield.Spánková deprivace snižuje hladinu leptinu, krevní bílkoviny, která oslabuje chuť k jídlu. Zdá se, že tato látka ovlivňuje to, jak mozek reguluje pocit nasycení. Spánková deprivace naopak způsobuje zvyšování hladinygrehlinu, který chuť k jídlu podporuje.Zdá se tedy, že prodloužení doby spánku by mohlo být jedním z doporučení pro lidi, kteří se snaží bojovat s nadváhou.

StručněOvlivňuje stres vznik onkologických onemocnění? U myší pravděpodobně ano. Vědci z Johns Hopkins Kimmel Cancer Center zjistili, že chronický stres může urychlit vznik nádorového onemocnění u jedinců s vysokým rizikem. Jejichstudie, která byla uveřejněna v prosincovém čísle časopisu Journal of the American Academy of Dermatology, prokázala, že u myší, které byly vystaveny stresujícím podmínkám a karcinogennímu ultrafialovému záření, došlo ke vznikunádorového onemocnění kůže v polovičním čase ve srovnání se skupinou myší, které nebyly vystaveny chronickému stresu. Pokud by podobná souvislost existovala i u lidí, bylo by vhodné doporučovat lidem s vyšším rizikem vznikurakoviny kůže absolvování nejrůznějších antistresových programů, jako je jóga, meditace apod. Francisco Tausk, hlavní autor studie, však upozorňuje, že pro využití těchto poznatků pro léčbu onkologických onemocnění bude třebaprozkoumat především mechanismy, jakými stres ovlivňuje průběh nemoci.