Online archiv

Propojení lidského mozku s počítači se zatím odehrává na velmi jednoduché úrovni, která dovoluje výměnu nekomplikovaných informací. Budoucnost však patří koncepci, která začlení mozek do počítačových sítí jako jejich organickou součást. Co nám můžou tyto systémy přinést a čím nám hrozí?

V listopadovém čísle Psychologie dnes vyšel rozsáhlý text o environmentálním žalu od šéfredaktora Matyáše Zrna. Jako psycholožka k němu mám několik doplnění. Tyto emoce (ať už jde o smutek z masivního vymírání biologických druhů, hněv kvůli hořící Amazonii či lítost nad nedostatkem jarní vláhy) totiž trápí víc a víc lidí. A není divu.

„Sobota, 31. prosince. Novoroční předsevzetí,“ zapisuje si Bridget Jonesová do svého deníku ve stejnojmenné knize, Deník Bridget Jonesové. A pokračuje: „BUDU chodit do posilovny třikrát týdně – a nejen proto, abych si mohla koupit sendvič.“ V pokračování knihy, s podtitulem S rozumem v koncích, hrdinka odhaluje, že předsevzetí zůstala hodně dlužna. „Pondělí, 28. dubna,“ nadepisuje stránku, „Letošní počet návštěv posilovny: 1, cena roční permanentky: 370 liber; cena jedné návštěvy posilovny: 123 liber.“

Je to těžko představitelné a odporuje to zdravému rozumu. Přesto jsou ženy, které milují odsouzené těžké zločince, realitou. Každý velký případ, jenž na sebe obrátí pozornost médií, vynese souzenému vrahovi bonus – obdivovatelky a samozvané ochránkyně. Když má dotyčný štěstí, najde se dost žen, které ho požádají o ruku i ve vězení.

Devadesátiletá psycholožka Jiřina Prekopová je autorkou jednoho z nejprodávanějších titulů Portálu Malý tyran. Obliba této knihy nestárne. Současně je ale propagátorkou metody pevného objetí, která vyvolává kontroverzní postoje veřejnosti laické i odborné. Zvláště videa s touto terapií šířená v televizi či na sociálních sítích budí značné vášně. Kritiku vzbuzuje hlavně její uplatnění v práci s autistickými klienty. V následujícím textu o metodě Jiřiny Prekopové polemizují dva známí čeští psychologové, Jaroslav Šturma a Jeroným Klimeš.

Málokteré nakladatelství se může pochlubit tak věrnými čtenáři jako právě Portál. Už třicet let přináší duchovní, pedagogickou i psychologickou literaturu a… Psychologii dnes! Asi sami tušíte, že Portál je v něčem jiný než ostatní nakladatelství. V čem? To se dozvíte v rozhovoru s ředitelem Portálu Martinem Bedřichem.

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jestli má smysl dávat ve vztahu druhou šanci.

Před téměř 20 lety jsem dostal tak velkou životní lekci, že jsem se z ní už nikdy nevzpamatoval. Dostal jsem od života facku, která dost bolela, ale i tak jsem za ni moc rád a vděčný. Byl jsem mladý kluk a hledal brigádu. Žádnou jsem nemohl najít, a tak jsem nakonec vzal práci, o kterou nikdo nestál. A popravdě ani já ne. Jen jsem prostě potřeboval peníze. Šel jsem dělat do domova seniorů ošetřovatele. A od lidí na konci života se dozvěděl hodně o vztazích a strachu.

Michaela Žantovského si většinou pamatujeme jako prvního mluvčího Václava Havla v euforických porevolučních časech. A možná také jako velvyslance v USA, Velké Británii a Izraeli. Někdo tuší, že se živil i jako překladatel a textař. Michael Žantovský je ale také psycholog. K přijímačkám ho připravoval legendární doktor Matějček a s dalšími klasiky české psychologie pak strávil skoro deset let výzkumem sexuálního chování.

Bývalý český premiér Jiří Paroubek strávil část dětství u babičky v Olomouci. Připadal si tam osaměle.

Snaha rozčlenit do škatulek něco tak košatého a mnohovrstevnatého, jako je muž (alias Pán tvorstva), se může zdát skoro jako svatokrádež. Sylvě Lauerové to ale s jejím Experimentálním atlasem mužů odpustím. I jako muž – a tedy objekt jejího zkoumání – jsem se totiž nad typologií svého vlastního druhu docela pobavil…