Online archiv

„Michelangelův dokonalý mramorový David na své obdivovatele volá: ‚Můžete být něčím víc, než jste.‘“ Jordan Peterson

Vyslechla jsem smutné vyprávění klienta, který uvízl v odumřelém vztahu. Takový přívlastek užívám pro vztahy, kde lidé žijí vedle sebe místo spolu.

Mladým lidem narozeným na přelomu milénia se říká generace Z. Generace, která nezná svět bez internetu a sociálních sítí, žijící ve světě dotykových displejů.

Letní prázdniny jsou tak trochu jako Vánoce. Je to super, ale jen pokud máte s kým. Jinak se to snadno může změnit v poněkud prekérní situaci.

Zvu vás na malý výlet do dětství. Představte si, že vám daruji krabici dřevěných kostek. Vy z nich s nadšením postavíte hrad a svou stavbu mi hrdě ukážete.

Kdy jste naposledy cítili mrazení po těle při poslechu hudby, ztratili pojem o čase na túře v horách, vnímali zrychlený tlukot svého srdce v objetí druhého člověka, nebo jste v práci pocítili opravdové zapálení či uspokojení? Podle uznávaného německého sociologa Hartmuta Rosy podobné zážitky bytostně potřebujeme. Rosa je definuje jako prožitky, kdy spolu člověk a svět kolem něj rezonují. K tomu ale potřebujeme zpomalit – v životě, práci, vztazích – a hledat „ostrůvky rezonance“ (přátele, naplňující práci, koníčky, rodinu, víru). Když nerezonujeme, můžeme skončit s depresí či syndromem vyhoření.

V práci trávíme podstatnou část svého života. Jaký má na nás vliv? Existuje něco jako profesionální deformace, anebo si vybíráme takové zaměstnání, jaké odpovídá naší přirozenosti?

Okolo mě lítaly výčitky, urážky a v lepším případě facky. Cítila jsem se unavená a přemýšlela jsem, jak odejít nebo zmizet.

Víte, co je na nejhořejší příčli žebříčku důvodů odchodu lidí ze zaměstnání? Nedostatek ocenění, když pracovníkům nikdo neprojeví účast nebo vděk za jejich snaživou práci a nepečuje o ně.