Online archiv

Většina z nás si sice pod pojmem dovolená vybaví průzračné moře, historické památky nebo horské louky, ale každý potřebuje jiné zázemí a jiný program. A najdou se i tací, co hledají především ticho.

„Michelangelův dokonalý mramorový David na své obdivovatele volá: ‚Můžete být něčím víc, než jste.‘“ Jordan Peterson

Vyslechla jsem smutné vyprávění klienta, který uvízl v odumřelém vztahu. Takový přívlastek užívám pro vztahy, kde lidé žijí vedle sebe místo spolu.

Mladým lidem narozeným na přelomu milénia se říká generace Z. Generace, která nezná svět bez internetu a sociálních sítí, žijící ve světě dotykových displejů.

Letní prázdniny jsou tak trochu jako Vánoce. Je to super, ale jen pokud máte s kým. Jinak se to snadno může změnit v poněkud prekérní situaci.

Zvu vás na malý výlet do dětství. Představte si, že vám daruji krabici dřevěných kostek. Vy z nich s nadšením postavíte hrad a svou stavbu mi hrdě ukážete.

Kdy jste naposledy cítili mrazení po těle při poslechu hudby, ztratili pojem o čase na túře v horách, vnímali zrychlený tlukot svého srdce v objetí druhého člověka, nebo jste v práci pocítili opravdové zapálení či uspokojení? Podle uznávaného německého sociologa Hartmuta Rosy podobné zážitky bytostně potřebujeme. Rosa je definuje jako prožitky, kdy spolu člověk a svět kolem něj rezonují. K tomu ale potřebujeme zpomalit – v životě, práci, vztazích – a hledat „ostrůvky rezonance“ (přátele, naplňující práci, koníčky, rodinu, víru). Když nerezonujeme, můžeme skončit s depresí či syndromem vyhoření.

V práci trávíme podstatnou část svého života. Jaký má na nás vliv? Existuje něco jako profesionální deformace, anebo si vybíráme takové zaměstnání, jaké odpovídá naší přirozenosti?

Okolo mě lítaly výčitky, urážky a v lepším případě facky. Cítila jsem se unavená a přemýšlela jsem, jak odejít nebo zmizet.