Online archiv

Docent Marek Preiss je klinický psycholog, který pracuje jako vedoucí oddělení klinické psychologie v Národním ústavu duševního zdraví, přednáší na New York University of Prague a k tomu je výcvikovým vedoucím a supervizorem v Rafael Institutu, který se zabývá léčbou a prevencí psychického traumatu. Povídáme si s ním o transgeneračním traumatu, o důležitosti ctností v životě, o tom, že Američané jsou poctivější, ale Češi si víc pomáhají, kdo mu chodil do ordinace před dvaceti lety a kdo nyní a že ho vůbec nepřekvapují zprávy o špatném zacházení s pacienty na některých odděleních psychiatrických nemocnic.

Kontroverzní experiment navrátil mozku mrtvého prasete některé biologické funkce. Lidstvu se tím otevírají dosud netušené možnosti výzkumu mozku, jeho poruch a onemocnění. Zároveň jsme nahlédli do Pandořiny skříňky, ze které se na nás hrne záplava znepokojivých otázek. Jak definovat smrt? Je to stav, z něhož existuje návrat? Zní

Profesor Gerald Hüther je jedním z nejpopulárnějších německých neurobiologů. Věnuje se především tématům vlivu raných zkušeností, následkům strachu a stresu na zrání a strukturu mozku a významu emocionálních reakcí. Setkali jsme se s ním během konference Neurověda ve vzdělávání, kterou již šestým rokem organizovala společnost Everesta. A dozvěděli se, proč má půst podobný efekt jako droga extáze, proč se muži nevrhají na každou ženu, jako je tomu u zvířat, i proč poruchy sociálního soužití způsobují fyzickou bolest.

O malou revoluci se ve Velké Británii zasloužila dětská psycholožka Margot Sunderlandová. Doporučuje rodičům, aby zavrhli tamější zažitou společenskou zvyklost – učit děti spát co nejdříve o samotě ve vlastním pokoji. Tvrdí, že nejlepší je spát až do věku pěti let s rodiči v jedné posteli.

Říká to Martin Hollý, psychiatr a ředitel PN Bohnice. Mluvili jsme o depresi a o sebevraždách, ale také o tom, jak psychické poruchy postupně přicházejí o své stigma, i o festivalu Mezi ploty, který letos Bohnice hostí už posedmadvacáté.

S ředitelem Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech Cyrilem Höschlem o tom, proč by do toho podruhé nešel, proč nejsou testy IQ tak určující, proč by si rád zapálil marihuanu, ale neudělá to, a jak je to s věcmi mezi nebem a zemí. A také o etických dilematech očkování, proč ještě nejezdíme samořiditelnými auty a jestli ještě někdy vstoupí do politiky.

Rozvoj řeči v útlém věku otevírá člověku cestu k úspěchu i ke zdraví. Psychologové mají v mnohém jasno. Čas od času však narazí na záhadné výjimky. Jednou z nich je fakt, že amazonští indiáni na své děti skoro nemluví a tento komunikační handicap nemá na vývoj řeči dětí žádný dopad.

V patnáctém století se v některých zemích klení na veřejnosti trestalo nejen žalářem, ale třeba i vyříznutím jazyka. Anebo popravou. Neslušná slova z lidské řeči přesto nikdy nevymizela. Zaznívají nejen v soukromí, ale nyní i v přímých televizních přenosech. Co nás vede k porušování norem slušné mluvy?

Člověk byl stvořen nikoliv jako solitér, nýbrž do společenství, kterému se v jeho případě už neříká hejno, smečka, ani stádo (ačkoliv by se to občas hodilo), ale pro stupeň sociální organizace se jeho houf označuje jak tlupa.