Online archiv

Dlouho se zdálo, že genetická analýza by mohla pomoci zjistit, na jaký typ deprese se hodí jaká léčba. Letošek však přinesl velké zklamání. Dvacet let udávaný modelový příklad genetického výzkumu v psychiatrii obnášel množství drahých a bezvýsledných návazných studií, publikační zkreslení a šíření mylných, povrchních vysvětlení psychopatologie.

Čtení cizích myšlenek bývalo výsadou mágů, mutantů, mimozemšťanů a dalších fiktivních postav z pohádek, hororů nebo sci-fi . Dnes nám otevírají cestu do cizích myslí revoluční objevy na poli neurobiologie a informatiky.

Docent Marek Preiss je klinický psycholog, který pracuje jako vedoucí oddělení klinické psychologie v Národním ústavu duševního zdraví, přednáší na New York University of Prague a k tomu je výcvikovým vedoucím a supervizorem v Rafael Institutu, který se zabývá léčbou a prevencí psychického traumatu. Povídáme si s ním o transgeneračním traumatu, o důležitosti ctností v životě, o tom, že Američané jsou poctivější, ale Češi si víc pomáhají, kdo mu chodil do ordinace před dvaceti lety a kdo nyní a že ho vůbec nepřekvapují zprávy o špatném zacházení s pacienty na některých odděleních psychiatrických nemocnic.

Kontroverzní experiment navrátil mozku mrtvého prasete některé biologické funkce. Lidstvu se tím otevírají dosud netušené možnosti výzkumu mozku, jeho poruch a onemocnění. Zároveň jsme nahlédli do Pandořiny skříňky, ze které se na nás hrne záplava znepokojivých otázek. Jak definovat smrt? Je to stav, z něhož existuje návrat? Zní

Profesor Gerald Hüther je jedním z nejpopulárnějších německých neurobiologů. Věnuje se především tématům vlivu raných zkušeností, následkům strachu a stresu na zrání a strukturu mozku a významu emocionálních reakcí. Setkali jsme se s ním během konference Neurověda ve vzdělávání, kterou již šestým rokem organizovala společnost Everesta. A dozvěděli se, proč má půst podobný efekt jako droga extáze, proč se muži nevrhají na každou ženu, jako je tomu u zvířat, i proč poruchy sociálního soužití způsobují fyzickou bolest.

O malou revoluci se ve Velké Británii zasloužila dětská psycholožka Margot Sunderlandová. Doporučuje rodičům, aby zavrhli tamější zažitou společenskou zvyklost – učit děti spát co nejdříve o samotě ve vlastním pokoji. Tvrdí, že nejlepší je spát až do věku pěti let s rodiči v jedné posteli.

Říká to Martin Hollý, psychiatr a ředitel PN Bohnice. Mluvili jsme o depresi a o sebevraždách, ale také o tom, jak psychické poruchy postupně přicházejí o své stigma, i o festivalu Mezi ploty, který letos Bohnice hostí už posedmadvacáté.

S ředitelem Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech Cyrilem Höschlem o tom, proč by do toho podruhé nešel, proč nejsou testy IQ tak určující, proč by si rád zapálil marihuanu, ale neudělá to, a jak je to s věcmi mezi nebem a zemí. A také o etických dilematech očkování, proč ještě nejezdíme samořiditelnými auty a jestli ještě někdy vstoupí do politiky.

Rozvoj řeči v útlém věku otevírá člověku cestu k úspěchu i ke zdraví. Psychologové mají v mnohém jasno. Čas od času však narazí na záhadné výjimky. Jednou z nich je fakt, že amazonští indiáni na své děti skoro nemluví a tento komunikační handicap nemá na vývoj řeči dětí žádný dopad.