Epidemiologické minimum

Svět ovládá virová pandemie. Původ viníka není stále zcela objasněn. Jeho jméno je složeno ze zkratky SARS (závažný akutní respirační syndrom) a Cov II (Corona Virus II. typu). Virus vypadá v mikroskopu jako věnec, odtud jeho jméno corona.

Rezervoárem viru jsou netopýři, kteří nemoc přenášejí, ale sami neonemocní. Mezihostitelem jsou luskouni. Jde o RNA virus stejně jako u chřipky, ale covid umí svou genetickou informaci opravovat, proto se rozšířil globálně. Proti příušnicím (reprodukční číslo 18), spalničkám (RČ 12) či HIV (RČ 4) měla původní varianta alfa u neočkovaných sice nižší RČ 3, ale současné varianty delta (RČ 7) a nejnovější omikron jsou násobně infekčnější než chřipka či ebola (obě RČ 2). 


Jedna ku milionu

Očkování RNA vakcínou od firmy Pfizer BionTech či Moderna sice vyžaduje vícedávkové schéma, ale jde o bezpečné vakcíny s vysokou účinností (blíží se 90 %). Ochrání před závažným či chronickým průběhem, hospitalizací a úmrtím. Vakcína je určena pro lidi mladší šedesáti let, v současnosti už i pro děti ve věku 5–11 let. Účinnost se může lišit podle typu viru, který cirkuluje v populaci. Vakcíny tvoří vysoké procento protilátek a stimulují buněčnou imunitu s minimem nežádoucích účinků – 8 % bolest hlavy, 3 % bolest svalů a 2% zimnice –, jež trvají zhruba den a vyskytují se častěji po druhé dávce. 

Pro populaci starší šedesáti let jsou vhodnější vektorové vakcíny od firmy Astra Zeneca a Jansen. Jejich účinnost se pohybuje kolem 70 %. Mají rovněž vzácné nežádoucí účinky ve formě tromboembolických a krvácivých komplikací. Vakcíny významně snižují vylučování viru a šíření nákazy. Množství protilátek se u jednotlivců liší. Po měsíci od očkování může jejich hladina klesat, trvá však ochranný efekt na buněčnou imunitu. Na internetu popisované nežádoucí účinky po očkování jsou nadhodnocované. V současnosti je naočkováno cca 6,5 miliardy dávek, takže můžeme zachytit i velmi vzácné nežádoucí účinky (jednu na milion dávek), proto se může zdát, že očkování má vyšší rizika než běžné vakcinace proti jiným virózám. Není tomu tak. 


Jako kouř z cigaret

Inkubační doba infekce je pět až sedm dní, ale většina nakažených virus vylučuje z horních cest dýchacích už před vznikem příznaků onemocnění, a to zhruba tři dny. Právě proto je podstatné nosit respirátory. Bohužel nikdo z nás neví, kdo je bezpříznakovým nosičem viru a kdo ne. Studie prokázaly, že dospělí a chronicky nemocní vylučují virus déle než děti a bezpříznakoví dospělí. Takoví jedinci by měli být v karanténě, aby virus nešířili. To ale musí absolvovat test, jinak o tom, že přenášejí virus, nevědí ani oni sami. Většina pacientů (až 60 %) se totiž nakazila od těch, co neměli příznaky nemoci, ačkoli již byli nakaženi. I tzv. superšiřitelé, pokud dodržují protiepidemická opatření 3R, nakazí maximálně jednoho dalšího (RČ 1), zatímco sociálně aktivní lidé, co opatření nedodržují, mohou nakazit exponenciální počet osob.

Virus se totiž do okolí šíří nejen 5–10 mikrometrů velkými kapénkami při dýchání, mluvení, víc při křiku a zpěvu, ale i aerosolem, tj. malými jádry kapének. Jádra mohou létat vzduchem delší dobu než těžší kapénky. Šíří se i vzduchotechnikou, a to zejména v uzavřených místnostech. To bylo prokázáno pokusem na fretkách. Hlavní cesta přenosu je sice vdechnutím kapének, ale nakazit se můžeme i inhalací aerosolu v prostoru, kde se již nevyskytuje ten, kdo do místnosti virus přinesl. Proto je důležité dodržovat striktně nošení respirátorů, dezinfekci povrchů, mytí rukou a dostatečné větrání. Pokud je dobře větraný prostor, kapénky se udržují jen v těsné blízkosti nakaženého. Zato v uzavřeném dopravním prostředku, jako je autobus, vlak či letadlo, je brzy celý prostor zamořen aerosolem s virem. Pro představu je to stejné, jako když kouř z cigaret zaplní celý prostor místnosti. 

Placená zóna

Kateřina Cajthamlová