Přichází éra hypochondrů?

Zní to banálně, ale jaro bývá spojeno s novou nadějí. Odkud ji čerpat právě letos, to je zapeklitá otázka. Za poslední dva roky jsme si navykli, že veškeré perspektivy budou vyřčeny na tiskových konferencích ministrů zdravotnictví. Hrozba mimořádných opatření nám rýsuje možnosti nejbližších měsíců. Dříve netušené limity mají vliv na to, jak budeme pracovat, studovat, trávit volný čas. Možná nám uniká, co to dělá s naší psychikou a dřívějšími zvyklostmi.     

Vize budoucnosti

Vhled do budoucnosti – březen 2030. Panu X zbývají dva roky do důchodu. Zažil totalitu i demokracii. Má vzpomínek a zkušeností na rozdávání. Dlouho si myslel, že ho nemůže nic zaskočit. Jenže před deseti lety tuto jistotu ztratil. Nejdřív předpokládal, že nebezpečí virového onemocnění pomine do roka a do dne, pak si dělal naděje v souvislosti s očkováním, ale to ještě netušil, v čem spočívá kouzlo slova mutace. Časem si zvykl. Na respirátory, testy, karantény, izolace. I na to, že lidé v jeho okolí přistoupili na podivnou hru, jejíž podstatou jsou bitvy o zdraví a kontroly.

Zvláštní pocit, že člověku neustále něco hrozí, je mocný pán. Síla, která panu X diktuje, jak se má chovat. A nepochybovat! Už mu nepřipadá divné, že po zakašlání sáhne po krabičce s testovacím náčiní a pro jistotu si šťouráním v nose odebere vzorek. Když je pozitivní, zaběhne do nejbližšího supermarketu – u okénka, kde se kdysi odevzdávali lahve, podstoupí další odběr. Podle výsledku, který je znám do deseti minut, pokračuje v cestě do zaměstnání, nebo se vrací domů. Další pokyny najde v navigační krabičce, které se říkávalo mobilní telefon. Pan X je rád, že se kvůli tomu nemusí potkat s živým lékařem, stačí se řídit rozkazy umělé inteligence. Neumí si představit, že by se na tom mělo něco změnit. Systém mu vyhovuje.