Já se z toho osypu. A oloupu…

Kůže je naše obálka. Vnější slupka. Kožní choroby tudíž představují velký stresor v jakémkoli věku. I když nejhůře je asi snášíme v době školní docházky a dospívání.

Puberta je období prvních lásek. Mladý člověk chce zaujmout svůj protějšek nejen svou vnitřní krásou, ale i – vlastně hlavně – svým zevnějškem. V takovém případě je kožní choroba vysloveně na obtíž. A to ani nemusí být nakažlivá nebo na viditelném místě.

Podobné onemocnění s sebou přináší hloupé poznámky našeho okolí, v horším případě pak posměch a v nejhorším důvod k šikaně. V nás samých vyvolávají patálie s kůží často nemístnou sebekritiku. Trápí nás, vzbuzují pocity méněcennosti, mnohdy se až obsedantně soustředíme jen na tento problém. A zakazujeme si návštěvu koupaliště, krátké rukávy, krátké nohavice nebo sukně. Pokud se za projevy kožní choroby zbytečně stydíme, může nám její výskyt bránit v seznamování s vrstevníky a vůbec v normálním životě. 


Znamení ďábla

Kožní choroby jsou stresující. Zvlášť pokud se vyskytují na viditelném místě. Zdánlivě nejvíc nás trápí, jsou-li v obličeji, jak je tomu u akné a herpetických oparů rtů. Člověka stresují ale jakékoli nápadné změny barvy kůže. V minulosti se podobným proměnám přisuzoval až zvláštní význam. Třeba v případě tzv. růže (akné rosacea), jež se nazývala „oheň“ a byla považována za znamení ďábla.

Placená zóna

Kateřina Cajthamlová