JAK SE NEROZVÉST

Britský spisovatel Tom Hodgkinson o svém manželství napsal: „Mám dojem, že provozuji mateřskou školku s někým, s kým jsem kdysi chodil.“ Tuzemský humorista Ivan Mládek se s tím nepáral už vůbec: „Manželka je v podstatě   cizí tlustý chlap, který ti leze na nervy.“ Osobně znám pána, který svoji ženu oslovuje „vole“.                                                    Není divu, že ve světle těchto skutečností se mnoho manželství rozpadá. Ovšem rozvést se umí každý, ale vydržet spolu, to je umění, jež by se mělo vyučovat coby povinné průřezové téma RVP i ŠVP. A proto dovolte, abych přispěl praktickými radami ze svého života, které by mohly pomoci i vašemu domácímu štěstí. Pominu-li takové drobnosti, jako je láska, věrnost, ohleduplnost, vnímavost, obětavost, takt, něha či tolerance, jednou z                            nejdůležitějších věcí, která zachránila mé manželství, byla postel. Ovšem ne tak, jak si myslíte.                                                    Když jsme se nastěhovali do nového bytu, zakoupili jsme manželskou postel. Lépe řečeno, přivezli nám tři krabice s prkénky, šroubky a návodem ve švédštině. Zatímco synek si vedle stavěl paláce z lega, my jsme s hlasitým klením skládali dohromady dvě obyčejná lehátka. Nejsme totiž se ženou zrovna kutilové a podle toho to dopadlo. Zřejmě jsme zapomněli na nějaký spojovací porichtung, protože když jste si lehli na kraj postele, začal se s vámi dvojdílný rošt vyklápět do strany. Pokud jste nechtěli několikrát za noc skončit na zemi, museli jste se držet uprostřed čili být k sobě stále přituleni, a to i když jste se zrovna nesnášeli. Podařilo se nám tak sestrojit                 dokonale protirozvodovou postel. Kdo se od toho druhého odtáhl, skončil na podlaze, a ještě rád přilezl zpět.

                    Nebýt tlustého strýce z Benešova, který u nás přenocoval a propadl se skrz rošt do úložného prostoru, spali bychom na protirozvodovce dodnes. Takto jsme museli koupit novou postel, kterou jsme nechali zbaběle smontovat odborníky. Bohužel jsem neuspěl s nápadem na manželskou palandu, a tak nám v ložnici vyrostlo měšťácké hnízdečko lásky s vysokou pelestí a vyšívaným přehozem. Naštěstí brzy nato děti odněkud přinesly štěňátko, které nevkusný                            přehoz prokousalo a pelest ozdobilo škrábanci. A hlavně si nás s manželkou nesmírně oblíbilo. Projevilo se to mimo jiné tím, že s námi chtělo spát v posteli. S námi oběma. Když se někdo urazil a šel nocovat vedle na gauč,  pejsek zmateně pobíhal z ložnice do obýváku a chvíli pobyl pod peřinou u jednoho a pak pod dekou u druhého, načež začal nesnesitelně výt. Abychom nevzbudili děti, museli jsme se vrátit na společné lože. Totéž fungovalo na dovolené. Když někdo trucoval a chtěl jít sám, pes se zapřel a odmítl pokračovat jen s jedním páníčkem. Bylo nutné se urychleně usmířit a jít dál společně, což bylo kvitováno vrtěním ocásku.                                                  Dík psíkovi jsme se též seznámili s mnoha zajímavými lidmi. Jedni měli ohaře, co utíkal za fenkami. Proto mu uvazovali za vodítko pneumatiku, s níž se neprotáhl skrz plot. Když jsem se díval na pána domu, nabyl jsem dojmu,  že jeho choť užívá podobnou metodu i pro udržení manželství. Pod heslem „jitrnice je lepší než milenka“ totiž manžela zdatně vykrmovala, aby jí s tou pneumatikou, co měl kolem pasu, neutekl za jinou. I další pejskaři měli doma tuláka. Ztřeštěnému bíglovi pořídili obojek, který jej umravňoval elektrickými impulzy. Panička líčila, jak obojek nejprve vyzkoušela na manželovi. Nasadila mu ho a řekla, ať se vydá směrem k hospodě. Po chvíli zmáčkla na ovladači první impulz, pak druhý, třetí, při čtvrtém už chtěli sousedi volat policii, domnívajíce se, že nás napadli džihádisti. „Od té doby si mě manžel začal víc vážit,“ nechala se slyšet majitelka bígla.                                                    Vůbec nechci naznačit, že posledně jmenované metody schvaluji. Myslím, že pro šťastné manželství krom těch pár drobností bohatě postačí špatně postavená postel, pes-závislák a smysl pro humor. Jak říkal americký komik Jack  Benny: „Moje žena Mary a já jsme spolu 47 let a za celou tu dobu jsme neměli jediný důvod, abychom začali přemýšlet o rozvodu. O vraždě mockrát, ale o rozvodu ani jednou.“

Bohužel jsem neuspěl s nápadem na manželskou palandu, a tak nám v ložnici vyrostlo měšťácké hnízdečko lásky.