Školu řídím srdcem

Už máte v ředitelně gauč? Při nominaci v anketě na Ředitele roku zaznělo od vašich kolegů: „Kdyby měl v ředitelně gauč, tak by tam i spal.“ 

Ředitelnu vnímám jako důležité zázemí pro svoji práci a především místo společného setkávání, takže pořídit si do ní gauč neplánuji. Ten ale ve škole už máme. Je k dispozici na chodbě ve čtenářském koutku. Ale ještě jsem na něm neusnul.   

Co vám prolétlo hlavou, když jste se dozvěděl, že jste nejlepším ředitelem v České republice?

Nepřevzal jsem ocenění nejlepší ředitel, ale Ředitel roku. Nejlepší totiž určitě nejsem – a něco podobného mi šlo v tu chvíli hlavou. Vím, že moje první věta byla: „Vždyť si to nezasloužím.“ Ale pochopitelně jsem byl zavázán všem kolegům, žákům a rodičům, kteří mě nominovali. Ocenění beru jako vyznamenání pro celou školu. Jsem součástí jednoho velkého soukolí, které neuvěřitelně dobře šlape.

Co vás vůbec vedlo k tomu, že jste se stal ředitelem školy? Dnes není výjimkou, že se do konkurzu nepřihlásí vůbec nikdo, neboť ředitel základky je funkce „osamělá a nevděčná“, jak zaznělo při předávání cen Ředitel roku.

Dozrála ve mně potřeba být iniciátorem změn, a to jde nejlépe v této roli. To, že je to funkce osamělá a nevděčná, možná zjistím, až přestanu být nadšený a naivní idealista.