Online archiv

Autor: Šimon Grimmich

O pouštění

Šimon Grimmich, PD 10/2023

Poutníci, nebo tuláci?

Šimon Grimmich, PD 9/2023

Radostné nevědění

Šimon Grimmich, PD 07-08/2023

Foukající zen

Šimon Grimmich, PD 6/2023

Být jako kámen, ale bez tíhy

Šimon Grimmich, PD 5/2023
Jako dítě jsem záviděl dospělým, kteří měli tlusté diáře v kožených deskách. Důležitě nad nimi vysedávali, zapisovali a škrtali a každý den měli tak důkladně rozplánovaný, že na stránce nezůstávalo volné místo. Později jsem obdivoval přátele, kteří používali Google kalendář a každý den se jim tam střídala nejrůznější barevná políčka. Život působil pestře, naplněně a důležitě.

Uvolnit se do kreativního procesu

Šimon Grimmich, PD 5/2023
Převádět pocity do fyzického pohybu a zaznamenávat je. Soustředit se nikoli na výsledek, ale na proces. Na vznik obrazů, které nejsou jen výtvarným vyjádřením, ale otiskem naší vnitřní svobody a nejhlubší podstaty.

Ať tě drak dostane

Šimon Grimmich, PD 4/2023
„Kde v půli život náš je se svou poutí, / procházet musel jsem tak temným lesem, / že pravý směr jsem nemohl uhodnouti.“ Tak začíná Dante svou pouť peklem, očistcem a rájem, ztracený v temném lese; tím peklem, nad jehož branou stojí: „Zanechte naděje, kdo vstupujete.“ Jako kdyby před nás Dante stavěl trochu jiný výjev, než jsou obrázky ze sociálních sítí, kde jsme zvyklí prezentovat život jako nekončící sérii úspěchů. Možná ten pravý život začíná v okamžiku, kdy ztratíme směr, kdy selžeme, kdy prohrajeme… A možná nejen tehdy, když „v půli život náš je se svou poutí“.

Smysl, touhy a sny

Šimon Grimmich, PD 4/2023
Člověk není kočka. Člověk je zvláštní tvor, protože mu zpravidla nestačí jen tak prostě žít. Klade si otázky po smyslu, někdy i po smyslu života vůbec. Nemůže si pomoct. Hledá.

Máš na míň aneb co nás jedna rozinka může naučit o životě a štěstí

Šimon Grimmich, PD 03/2022
„Uvědomil jsem si, že tři rozinky úplně stačí, jsou tak výživné, tak sladké, přitom jindy je mohu jíst po hrstech. Připomnělo mi to, že když jím všímavě, sním toho méně,“ říká jeden z účastníků, když se ptám na jejich zkušenosti z krátkého cvičení, během něhož jsme všemi smysly – zrakem, dotekem, čichem, sluchem a chutí – chvíli postupně zkoumali tři rozinky. „Těžko budete jíst pomalu a pozorně něco, co vám nechutná a co není zdravé,“ líčí svoji zkušenost jedna z účastnic a další rychle doplňuje: „Když jsem bdělá, více si vybírám jídlo, co budu jíst… A z toho, že se rozhoduji, co se stane součástí mě a mého těla, mám lepší pocit a vede mě to ke spokojenějšímu bytí.“