Online archiv

Staré čínské taoistické učení říká: „Zasej čin – sklidíš zvyk, zasej zvyk – sklidíš povahu a zasej povahu – sklidíš osud.“ České přísloví zase varuje, že zvyk je železná košile. A upozorňuje, že každý je svého štěstí strůjce.

Spí, jako by ho do vody hodil, spí spánkem spravedlivých, musím se na to vyspat či ráno moudřejší večera. Ale také: Je to moje noční můra, stálo mě to hodně bezesných nocí nebo obavami oka nezamhouřím. To jsou známá rčení o spaní.

Dnešní člověk není ohrožen jen nejrůznějšími viry zvenčí, ale také zevnitř. Chaotická doba pandemie přináší zvýšenou psychickou zátěž – a s ní i různá rizika.

V době covidové nás potkalo mnoho dříve nevídaných změn. Pominu-li všudypřítomné obavy z nákazy, ze ztráty ekonomických jistot, ztráty kontaktů i z možných společenských a politických změn, zasáhl nouzový stav celé rodiny – a bohužel i školství.

Máme za sebou rok, kdy se celá civilizace po letech klidu a blahobytu probudila z naivní představy, že jsme si podmanili přírodu a máme na vše rychlá řešení.

Před dávnými lety – přesněji na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století – se děti za brýle i rovnátka styděly a obojí moc nenosily. Dnes je situace už zaplaťpánbůh jiná.

Být rodičem v 21. století je stejně složité jako kdykoli v minulosti. Jen nebezpečí, která číhají na novou generaci, jsou trochu jiná od dob, kdy se vlády ujala „pavučina širého světa“ neboli World Wide Web čili WWW. Jak děti naučit chodit po bezpečných cestách a rozpoznat v té pavučině možností různé pavouky a vyhnout se jim?

Letos na jaře jsme poprvé zažili nouzový stav a začali nosit roušky. Kromě mytí rukou, dezinfekce v obchodech a rozestupů na veřejnosti se roušky staly všeobecným poznávacím znakem těch, kdo chrání ostatní před šířením kapének ve vzduchu.

Od šedesátých let minulého století už ženy pod vlivem sexuální revoluce a emancipace nevidí svou primární roli v mateřství a oběma pohlavím společnost více toleruje nevěru a mnohočetné (i paralelní) sexuální vztahy. Současně se poprvé veřejně propírá dříve utajované obtěžování a šikana v rodině, ve škole a v zaměstnání. Jenže s důslednějším trestáním týrání všech generací v rodině se z aktivní agrese a fyzického násilí stává skrytější manipulace a „podpásovky“ zaměřené na oslabení zdánlivě „dominantního“ jedince ve vztahu. V rodinách tedy někdy narůstá pocit ohrožení, žárlivost a pasivní agrese, která se projevuje právě takto skrytě. Vznikají novodobí manipulátoři.

Rok 2020 bude pro řadu z nás nezapomenutelný. Ocitli jsme se uprostřed něčeho, co naši předkové zažívali naposledy před sto lety při pandemii španělské chřipky. Celosvětově se rozšířil nový Coronavirus SARS – 2 a my čelíme pandemii zvané Covid-19 (podle Francouzů je prý ženského rodu).

Máte doma citlivé dítě, které si je vědomo svých vin, chyb a omylů? Jak naučit děti omlouvat se i odpouštět, litovat vin a napravovat chyby?

Když mi přijdou na konzultaci obézní lidé, mají obvykle dlouholeté zkušenosti s nevyžádanými radami a urážlivými komentáři okolí. „Moc žereš,“ „Podívej se na sebe, nestydíš se? „Vypadáš jako matka/otec, není ti to trapné?“ „Nedoporučím vám tu léčbu, dokud nezhubnete.“ „Koukej s tím něco dělat, mám o tebe starost“. Poslední z vyjmenovaných vět je zdánlivě nejlaskavější, ale bolí všechny.