Online archiv

V poslední době jsou stále častěji zveřejňovány výsledky výzkumů, které sledují vztahy mezi časem stráveným u počítače a školními výsledky (případně dalšími charakteristikami dítěte). Některé z nich vyznívají pro počítač spíše nepříznivě (například studie, která zjistila, že děti vlastnící PC mají horší výsledky v matematice). Výzkumy se ovšem nemohou podrobněji soustředit na analýzu toho, co přesně děti na počítači dělají, v čem jim počítač pomáhá a v čem naopak může škodit.

Každý si od školní družiny slibuje něco jiného. Rodiče, aby bylo o děti po škole dobře postaráno a oni mohli déle pracovat, ředitelé, aby se dodržovala pravidla bezpečnosti a školní řád. Úředníci chtějí, aby se vše vešlo do tabulek a vzdělávacích programů. Vychovatelky zase, aby děti příliš nezlobily a pracovní doba se dále neprodlužovala... A co si přejí samy děti?

Na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého probíhá od února 2006 dvouletý projekt s názvem „Centrum inovativního vzdělávání: Rozšíření profesních kompetencí budoucích a stávajících učitelů pomocí deseti nových výukových modulů“. Koná se pod záštitou ministerstva, financuje ho Evropský sociální fond a během něj se uskuteční na 90 workshopů směřujících od praxe k teorii a zpět k praxi. Dne 20. 11. 2006 proběhl workshop s názvem „Zkušenosti učitelek ZŠ: Jak získat vzájemný respekt,učitel – žák‘“.

Pro někoho jsou waldorfské školy symbolem moderního vyučování, jiný má naopak dojem, že „jde o náboženskou sektu a teprve ve druhém plánu o vzdělávací instituci“ (Čeněk Zlatník). O několik postřehů jsme požádali učitelku Základní a střední školy waldorfské na Jižním Městě (dříve Svobodná speciální škola J. A. Komenského).

V čem je učitelské povolání méně „otužilejší“ vůči negativním vlivům na psychiku? Proč kolují uštěpačné vtipy o tom, že září znamená příliv klientů psychiatrie z řad učitelů? Je to dáno specifickým charakterem kantořiny, anebo dnešní dobou, že se negativně podepisuje na psychickém zdraví jeho vykonavatelů? Dá se tomu všemu někam bránit? Na to se ptáme psychiatryně MUDR. ALEXANDRY HAVLICOVÉ.

Učitel vstupuje do četných a namáhavých kontaktů s velkým množstvím lidí (žáci, kolegové, vedení, rodiče atd.), proto je zejména v sociálně-emocionální oblasti vystaven trvalé zátěži. Ta se potom může negativně projevit v tzv. burn-out efekt, syndromu vyhoření. Jeho proces má několik stadií, viz např. členění z publikace Antistresový program pro učitele:

Dnes pozorujeme, že mnohé hlasy pedagogů nesplňují kritéria zdravého hlasu. U učitelů se setkáváme s problémy, které souvisí se špatnou mluvní technikou. Ta zatěžuje a unavuje hlasové ústrojí, což se projevuje sníženou kvalitou hlasu. Jaké jsou negativní vlivy?

1.Věnovat zvýšenou pozornost zdravotnímu stavu učitelů,nabízí se například: – možnost takzvaného sabatiklu (dlouhodobého placeného volna) pro učitele po několika letech praxe, – možnost rekreace učitelů, jež by byla částečně hrazena z prostředků MŠMT, – důsledné uskutečňování preventivních prohlídek učitelů včetně rehabilitační péče zaměřené také na prevenci syndromu vyhoření (psychohygienu) u učitelů.

Výsledky následující studie pracovníků Státního zdravotního ústavu potvrzují vysokou psychickou pracovní zátěž téměř u 80 % učitelů, nadměrný stres u 60 %, sníženou odolnost vůči stresu u 25 % a nedostatky v životosprávě u 90 % učitelů. Studie byla (ve spolupráci s Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství) uskutečněna před čtyřmi lety a účastnilo se jí asi 87 učitelů z 12 pražských základních škol (13 učitelů a 74 učitelek). Výzkum byl zaměřen na psychickou pracovní zátěž, stres, hardiness (odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost, zvýšená rezistence – pozn. red.), rizikové typy chování a postojů, povědomost učitelů o svém zdravotním stavu a na další zdravotní rizika.

Učitel je povolání, učitelka diagnóza. Pointa tohoto vtipu, vymyšleného nějakým misoginem, ovšem platí pro obě pohlaví. Několik průzkumů totiž dokazuje, že učitel je v seznamu rizikových povolání vyvolávajících stres na jednom z prvních míst. Kantořina se stává rizikovou profesí s velkým nebezpečím slovního urážení a také fyzického násilí. O čem konkrétně hovoří průzkumy?

O tomhle hodně přemýšlím. Hlavně co je vlastenectví? Co je nacionalismus? Kupování českých výrobků? Vybíjení jiných ras? Znalost vlastní historie a z toho plynoucí hrdost? Izolacionismus? Objektivní zhodnocení národa? Obrana státu nebo expanzivní politika? Hranice mezi vlastenectvím a „vlastenectvím“ je úzká, možná se oboje prolíná. Myslím, že nejsme hrdý národ a vlastenectví u nás = skinheadské hnutí = neonacisti = nacisti. Pokud by někdo založil školu vlastenectví, hlavním vyučovacím předmětem by nutně musel být dějepis. Ano, nejsme hrdý národ, nejsme hrdí na své dějiny, nejsme hrdí na takové osobnosti jakými byli Přemysl Otakar II., Karel IV., M. Jan Hus, Jiří z Poděbrad, Jan Ámos Komenský, František Palacký, Karel Hynek Mácha, Antonín Dvořák, Tomáš Garrigue Masaryk, legionáři, naši letci v Anglii, Milada Horáková, Jan Patočka, Jan Palach, Jan Zajíc a mnozi jiní včetně těch bezejmenných. Ježek – diskuzní fórum k stránkám e-stredovek.cz

Do vzdělávacího programu školy výchova k vlastenectví nepochybně patří. V tom, jakým obsahem bychom měli v současnosti slovo vlastenectví naplnit a k čemu bychom měli děti vychovávat, však úplně jasno nemáme.