Online archiv

Úcta a respekt k druhému člověku, ochota mu pomoci, zájem o společnost a její problémy, osobní angažovanost, dobrovolnictví… To vše jsou hodnoty, ke kterým by škola vedle znalostí měla mimo jiné také své žáky a studenty vést. A za tímto účelem jsme již po čtvrté uspořádali u nás na pražském Gymnáziu Na Zatlance tematický den s názvem Žijí mezi námi.

Jak písničkáři ovlivňovali životy lidí v normalizačním Československu a jak naopak normalizace zasáhla do jejich života a tvorby. To je obsahem vzdělávacího pásma Paměť písní, jež reflektuje historii naší země 70. a 80. let 20. století.

Na zeď školy nasprejovali teenageři nápis Nás nic nezajímá! Do slohovky na téma Naše obec napsali, jaká je to v tom našem Blbákově nuda a otrava. V okně místní knihovny vystavila knihovnice novinky českých spisovatelů, kteří jezdí čerpat inspiraci do Ameriky, Mongolska nebo do říše fantasy. I obyčejní smrtelníci utíkají do virtuálních světů. Jeden známý si koupil pozemek na Měsíci. Kamkoli mimo tento svět, zní heslo doby.

Jazykovým puristům už v 90. letech vadily patvary jako Wanastowi Vjecy, Řbitov zviřátek nebo cestopis Jiřího Svobody Autostopem kolem světa, který byl psán celý foneticky („F tom pitomym Toronťe...“). Pak však přišel rok 2012, kdy se poprvé objevil komiks Opráski sčeskí historje.

Odjakživa mám rád lidovou slovesnost pro její spontánnost, humor i jistou moudrost. Jednou z klasických forem psaného folkloru jsou dětské památníčky, ozdobné bloky, kam dětem na památku psali a kreslili lidé z jejich nejbližšího okolí. Když jsem před časem na naší škole zjišťoval, zda se tato tradice ještě drží, zamrzelo mě, že už téměř vyhynula. A tak jsem využil všech svých agitátorských schopností a skutečně se mi podařilo přesvědčit řadu dětí, aby si památníček pořídilo. Dokonce bych řekl, že se z toho stala jistá móda, která se probírala i na třídních schůzkách.

Pro rubriku Jeden den, v níž má oslovený popsat své konání od rána do večera, jsme jako první oslovili někdejší moderátorku České televize a nyní učitelku na soukromé ostravské škole Hello Gabrielu Juránkovou. Domluvili jsme se začátkem prosince. Jenže právě v den, který paní učitelka popisuje, se v Ostravě odehrála tragédie. Ve fakultní nemocnici, vzdálené od školy pět set metrů, zavraždil šílený střelec sedm lidí. Reflexe všedního dne tak nabyla dramatických rozměrů.