Online archiv

Když náš dnešní svět už není příliš dobrodružný ani romantický, musí si umělci vymýšlet světy vlastní, ať už umístěné do kosmických dálav, fantastických říší anebo do kulis skutečného pozemského světa. Poslední variantu zvolil spisovatel Vojtěch Matocha pro svou dvojdílnou prózu Prašina určenou mládeži.

Jedním z přínosných výzkumů, který přinesl uplynulý rok českému vzdělávání, byla studie Ústavu pedagogických věd Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která velmi dobře prokázala, že čím více a déle žák na hodině mluví, rozumějte argumentuje k věci, tím lepších výsledků v testu čtenářské gramotnosti následně dosahuje.

Každý vzorný školák z Čech a Moravy by ho měl nosit na tričku. Jeho podobizny a citáty patří na stěny školních tříd a chodeb. Učitelé by měli vyprávět silný příběh Jana Amose Komenského jinak než jejich předchůdci.

Chystali jsme se pracovně do Maroka. Odjížděli jsme na čtyři roky, přičemž synovi bylo šest let. Vlastně v době odjezdu ještě ne, jeho narozeniny jsme oslavili až v Rabatu. Zpětně to vypadá jako nepodstatný detail, nikoliv ale v době, kdy se dítě chystá do první třídy a vy studujete rozdíly mezi českým, francouzským, marockým či dalším školským vzdělávacím systémem. A co teprve, když se ředitelka české základní školy, kam jste potomka zapsali, udiveně zeptá: Do první třídy? Kluk, a narozený v srpnu?

Když se zubaře bojí dospělý rodič, bude se bát nejspíš i jeho dítě. A naopak. Mělo by zubní ordinaci navštěvovat už mimino s prvním zubem, nebo až dítě s prvním kazem? Co dnešním dětem nejvíc kazí chrup? Jak překonat strach ze zubní vrtačky? A odkud k nám vlastně přiletěla zoubková víla? Tyto otázky jsme pokládali zubní lékařce Ivě Černé, jejíž úsměv a vlídnost působí na malé pacienty jako balzám.

Konec ledna přinesl slavnostní vyhlášení 7. ročníku EDUíny – ceny za inovace ve vzdělávání. Ocenění je určeno projektům z oblasti formálního i neformálního vzdělávání, které v České republice přinášejí inspirativní změny.

Projekt Češtinářské špeky začal v roce 2016 jako snaha o osvětu v oblasti českého jazyka. Jana Dušátková z Liberce se ve svém okolí často setkávala s neznalostí gramatiky a zároveň si všímala opakujících se chyb. Proto se rozhodla, že na Facebooku založí stránku, jež bude na tyto nešvary zábavnou formou poukazovat.