S knihou „Vlci“ mezi vlky
Mgr. Marie Těthalová, 2025_04_duben
Vlci, tajemná zvířata. Máme se jich bát? Jak žijí a co potřebují? O tom všem pojednává komiks Vlci, který představuje jeho redaktorka Eva Sedláčková a který osloví i zvídavé předškoláky.
Ještě nedávno byl náš chlapeček malý baculatý „budulínek“ a najednou se nám klátí v bytě vytáhlý čahoun… Nedávno byla naše holčička jak malá panenka a najednou je z ní dívka „samá ruka, samá noha“… Tohle jsme přece zažili všichni – rodiče i prarodiče. Víme, co je to růstový spurt? A stěžují si někdy naše děti na bolesti nohou?
O dětském stonání v předškolním věku jsme v Informatoriu 3–8 již opakovaně psali. Je to totiž téma, které je stále aktuální. Zažili to nepochybně všichni rodiče. Dítě, které dosud téměř nestonalo, je po nástupu do školky každou chvíli nemocné. A rodiče „šílí“, protože zaměstnavatelům se to samozřejmě nelíbí...
V celku českého školství tvoří učitelky mateřských škol nejmladší věkovou skupinu pedagogů – necelá polovina z nich je mladší jednačtyřiceti let. A protože ženy zakládají rodinu nejčastěji na prahu třicítky, velká část učitelek MŠ si pokládá otázku, jak zvládnou těhotenství a každodenní práci s dětmi.
Česká školní inspekce již několik let věnuje systematicky pozornost oblasti managementu a řízení škol. Tuto oblast nalezneme v rozsáhle zpracované Výroční zprávě za rok 2024. V dlouhodobém výhledu lze očekávat, že rovina profesních kompetencí pedagogických pracovníků ve vedoucích funkcích bude nabývat stále většího významu. Otázkou však zůstává, zda je systémově tato otázka dostatečně řešena. Zejména oblast řízení předškolních zařízení a problematika řízení lidských zdrojů je pro mnohé stále výzvou.
Ve třídě, kde je dobré a bezpečné klima, se cítí lépe děti i vyučující. Není ale samozřejmostí. Jedná se o výsledek cílené práce a spolupráce všech zúčastněných. Pokud se na jeho tvorbě aktivně podílíme, vytváříme prostředí, kde se mohou všichni cítit respektováni, podporováni a motivováni k rozvoji.
Terapeutka Jana Srncová a žurnalistka Klára Kubíčková mluví o tom, že se někdy cítí, jako by měly v hlavě ohňostroj. Obě mají ADHD a napsaly knihu o podobných ženách, jako jsou i ony. Nesoustředěných, někdy vyčerpaných, občas trochu náročných na komunikaci, a přitom upřímných a opravdových.
A knižní rodina Petra Horáčka je skutečně široká. Ke každé své knize, i k té, kterou „pouze“ ilustroval, má nějaký příběh. Právě ty příběhy najdete v rozhovoru, který jsem s ním vedla sice na dálku, ale přesto velmi osobně.