Online archiv

Otázka, kterou si někdy při setkání s druhými klademe. A to nejen v případě, kdy se nám na jeho chování něco nezdá. Možná právě naopak. Jako dospělí se již vychováváme sami, o to je tahle otázka záludnější. Ono: „Kdo tě vychovával?“ se pak možná mění v otázku po tom, jak to druhý dělá, že je stále tak milý, přívětivý, disciplinovaný… Právě disciplínou oplývají rodiče jednoho malého chlapce, jehož příběh vám představím v závěru čísla, které držíte v ruce. Šikovný čtyřletý klučík, který toho hodně dokáže a kterého jeho rodiče jednoznačně milují. I tak se mi to, co jsem se o něm díky dokumentu Každá minuta života dozvěděla, stalo zdrojem mnoha dalších otázek. Do jaké míry můžeme předurčovat život svých dětí? A nebudou nám později jako dospělé vyčítat, že jsme to neudělali? Co je ve výchově předškolních dětí, v životě s nimi, to nejdůležitější? O co jsme stáli my, když jsme byli malí? Vidíte, těch otázek… Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3-8, přeji vám, abyste zažívali především spokojenost s tím, jací jste, a se svým životem. A je přitom jedno, jestli ovládáte to či ono, jestli zažíváte v některé věci nedostatek nebo se vám naopak po materiální stránce daří skvěle. Důležitá je vaše spokojenost, se kterou se nesou věci jako přívětivost, milé chování, ale i disciplinovanost, bez které se neobejdeme. Mgr. Marie Těthalová

Karlovarský filmový festival přinesl mimo jiné snímek dokumentaristky Eriky Hníkové nazvaný Každá minuta života. Pojednává o kloučkovi Miškovi, z něhož se jeho rodiče snaží cílevědomým tréninkem a důsledně zdravou životosprávou vychovat úspěšného sportovce.

Všichni potřebujeme někam patřit – nejen k lidem, ale i k věcem a místům. To všechno totiž vytváří naši identitu. Aby se dítě mohlo správně rozvíjet, potřebuje pevné zakotvení v životě. I proto stojí za to, pustit se občas s dětmi či vnoučaty do vzpomínkového „krámování“.

Hra je jednou z nejběžnějších aktivit v lidském životě. Uplatňuje se v rámci celého života člověka, má různé formy a různou intenzitu. Nejvýznamněji se však projevuje v dětství. Je jednou z nejdůležitějších činností, která má vliv na vývoj dítěte.

Každé dítě, které se musí během školních let potýkat s dyslexií, má na svých bedrech naloženo víc než ostatní spolužáci. Jako rodiče či pedagogové se můžeme snažit pomoci, ale každé dítě si stejně samo musí najít své vlastní mechanismy, jak poruchu zvládat a kompenzovat.

Práva a povinnosti ředitele školy nalezneme v zákoně č. 561/2004 Sb. (školský zákon). Práva a povinnosti jsou vymezena v § 164, odst. 1 a odst. 2, dále pak v § 165 odst. 1 a odst. 2 a v § 166, odst. 1 až odst. 11.

Hana Holubkovová knihami žije. Povídala jsem si s ní o tom, jak můžeme knižní svět otevřít dětem, co kromě knih nabízejí veřejné knihovny a proč je pro děti důležité, aby měly knihu vždycky po ruce.