Buďte strůjci svého života

V mladším školním věku jsme navíc vystaveni hodnocení a posuzování druhými lidmi – při zkoušení máme podat výkon, odpovědět na položené otázky. Při neúspěchu můžeme zažívat pocity zahanbení a selhání. V tomto období se učíme vyrovnávat s nezdarem i s osobními problémy, které nás mohou stimulovat k vyšším výkonům. Způsob zvládnutí vývojových úkolů tohoto období má dopad na naše fungování i v dospělém životě. Určuje, jak se cítíme mezi lidmi, zapadáme do kolektivu, jak si věříme při podávání výkonu.

Všechno jde napravit…

Ale to samozřejmě neznamená, že bychom to později nemohli změnit. Pomoct nám v tom může psychoterapie, která poskytuje bezpečný prostor pro vyjádření všeho, co nás trápí, i pro řešení vědomých a nevědomých konfliktů. Tím se osvobozujeme od mínění a soudů druhých lidí i závislosti na nich, budujeme pocit vlastní hodnoty.

Svatka zažívala při jednání s druhými obrovskou trému. V situacích, kdy mohla být přijata nebo odmítnuta na základě toho, co řekla nebo udělala, prožívala stejně intenzivní nepříjemné pocity, jako malá školačka. Při vystoupení na veřejnosti se často obávala, že se ztrapní, podobně jako kdysi před tabulí. Nadávala sama sobě, jak je neschopná, a každé přeřeknutí či zakolísání hlasu ji drtilo. Pomalu se začala uzavírat a vyhýbat všemu, co vyvolávalo její úzkost. Dostala se do bludného kruhu, a proto vyhledala terapeutickou pomoc.

Velmi důležitá pro ni byla zkušenost z veřejného vystupování v rámci komunity – kde se v přátelském, přijímajícím kolektivu dokázala uvolnit a plynule hovořit. Tím se přepisovala stopa negativních zážitků z minulosti. Objevila v sobě humor a vtip, které jí pomáhaly odlehčit těžké situace. Místo na obsah sdělení se soustředila na publikum, dívala se lidem do očí, využívala víc neverbálních prvků komunikace – úsměvu a živé gestikulace. Objevila v sobě živost a hravost dítěte i jeho touhu být součástí kolektivu.

V období mladšího školního věku se máme mimo jiné naučit plnit povinnosti a dokončovat úkoly. Pokud jsme tam neměli nikoho, kdo by nás to naučil, pak tuto dovednost nemůžeme plně rozvinout. Je důležité, aby nám někdo z vnějšku dal strukturu a naučil nás disciplíně.

Čtěte dále: Souvisí migréna s povahou?, Honzák: Psychopat v roli kladného hrdiny, Jak učitelé přicházejí o iluze, Narcis v roli rodiče: Když jen lásky nestačí

Jakub nebyl veden k plnění úkolů a povinností – nikdo s ním neseděl u stolu a nepsal úkoly, nepomáhal mu s přípravou na vyučování. Díky tomu si nemohl vytvořit vlastní strukturu a sebedisciplínu. V dospělosti měl sám ze sebe špatný pocit – myslel si, že je líný a nezdravě prokrastinuje. Bylo pro něj těžké vytyčit si vlastní cíle a realizovat je ve svém životě. Přitom hlavní příčinou bylo spíš to, že mu v dětství chybělo vedení – pevný řád a struktura, které si díky tomu nemohl zvnitřnit. Na našem oddělení 18B, které funguje na principu terapeutické komunity, mu právě fungování v režimu pomohlo k nastartování života. Ranní vstávání a rozcvička, plnění služeb a dalších povinností, dodržování časů, odpovědnost při plnění úkolů – to všechno pomáhá klientům (zejména těm mladým) ke zvnitřnění režimu, který v životě ztratili nebo si ho zatím ani nevytvořili. Často už jen pouhé dodržování tohoto režimu významně přispívá ke zlepšení psychického stavu i dosažení lepšího pocitu ze sebe.