Nedochvilnost. Damoklův meč visící nad všemi schůzkami. Dorazit do chvíle setkání. Většině se to daří celkem bez problémů, ale existuje i určitá skupina lidí, pro které je dochvilnost jen nedosažitelným snem. Jak je to možné?Jak to, že pro některé je to samozřejmost a jiní prostě nejsou schopni přijít včas za žádných okolností? Copak jim opravdu nezáleží na času druhých lidí? Vždyť v současné době je čas jeden z nejcennějších statků, čas jsoupeníze! Hodnotu času objevili již i tvůrci televizních reklam, a tito lidé ji i přesto stále dokáží ignorovat? Proč? I my jsme si takové otázky kladly (a přiznáváme, že často byly kladeny nám), proto jsme se rozhodly provést natoto vědecky dosud téměř nedotčené téma výzkum, o jehož výsledky bychom se s vámi nyní rády podělily. Výzkum byl proveden na 137 českých a slovenských studentech starších osmnácti let, studujících v Česku obory různého zaměření(všeobecné, humanitní, technické, přírodovědné a umělecké). Nedochvilnost jsme pro jeho účel definovaly jako spíše trvalou vlastnost osobnosti, která se manifestuje ve většině situací, kdy je na jedince kladen požadavekdodržení nějakého termínu, kterému tento jedinec (ač by rád) není schopen dostát. Studentům jsme předložily rozsáhlý dotazník, jehož součástí byly otázky týkající se emočního prožívání situace pozdního příchodu, otázkyzkoumající míru nedochvilnosti respondenta a její pravděpodobné příčiny a Eysenckův osobnostní dotazník. Přestože se nejprve dle výpovědí respondentů zdálo, že v emočním prožívání situace pozdního příchodu se dochvilní jedincineliší od nedochvilných - všichni pociťují napětí a nepříjemný pocit, při zpoždění se cítí trapně a snaží se nalézt vhodnou omluvu - poukázala statistická analýza získaných dat na významný rozdíl mezi oběma skupinami, kterýdává jejich výpovědím zcela nový rozměr. Nedochvilní jedinci mají sklon nerespektovat sociální normy a stanovovat si svá vlastní pravidla, dochvilnost považují za mnohem méně důležitou a na vrcholu jejich hodnotového žebříčkustojí jiné proměnné, podle kterých vztah s druhým hodnotí. Požadavek včasného příchodu je pro ně tudíž pouze jakousi společenskou formalitou, nikoliv zvnitřněným imperativem. Toto zjištění tak zásadně mění interpretaci oněchnepříjemných pocitů z pozdního příchodu. Zatímco dochvilní jedinci vnímají situaci jako určité znevážení vlastní osoby a celého vztahu, u nedochvilných jedinců většina negativních pocitů pramení hlavně z vědomí nelibosti, kteréjejich chování u druhých vyvolává. Také z tohoto důvodu nedochvilným většinou nedělá veliké obtíže, když jsou v roli čekajících oni sami. Samotnou příčinou nedochvilnosti je tedy především přesvědčení jedince, že"přinejhorším si může dovolit přijít pozdě, protože to druhá strana pochopí". Tím je možné vysvětlit, proč na pracovní schůzky chodí i chroničtí nedochvilní většinou včas. Tento postoj (může být i nevědomý) zásadně ovlivňujecelý proces přípravy a příchodu na schůzku (zahrnující odhad potřebného času pro přípravu, volbu časové rezervy i přípravu samotnou). Jak náš výzkum potvrdil, nedochvilní jedinci opravdu více riskují zpoždění již při volběčasové rezervy, nejsou schopni sestavit si přiměřený časový plán (a následně jej dodržet) a málokdy pociťují nutnost spěchat. Tímto náš článek končí. Snad se nám podařilo alespoň lehce poodhalit roušku tajemství fenoménuzvaného nedochvilnost. Možná vám vzpomínka na něj pomůže překonat čas, kdy budete vystaveni nedochvilnosti vašich blízkých. Možná, že si právě teď jeho čtením krátíte čekání... Ať tak či onak, doufáme, že přispěl k minimalizacinepříjemných pocitů a k porozumění těm, kteří vám je působí, ba dokonce k odpuštění, že nechápou, jak je váš čas drahý. My to víme, a proto děkujeme, že jste ho věnovali právě tomuto článku.

Placená zóna

Šárka Sýkorová, Zuzana Hurychová a Ludmila Řechková