Hlavně klid a pohodu

Ale zrovna tak je mladá generace plná lidí, kteří neuvěřitelně tvrdě pracují už od svých osmnácti let. Těch je ale o dost méně. LinkedIn je sociální síť, kterou využívají hlavně profesionálové k navazování kontaktů a k                 debatě o profesních zájmech.                        

Nedávno tam ale největší rozruch vzbudil trochu netradiční příspěvek Leifa Jensena, generálního manažera mamutí softwarové společnosti. On a jeho žena nabídli svému jedenáctiletému synovi a jeho kamarádovi nějaké peníze za to, že vyluxují byt. Ti souhlasili, ale po třech minutách je to přestalo bavit. „Je to moc nudné, skončili jsme.“ Ani vyhlídka šustících dolarovek je nezlákala. „Ať se nám to líbí, nebo ne, na tenhle druh zaměstnanců musíme být               připraveni,“ konstatoval Jensen.

Problém motivace

V předlouhé řadě příspěvků se další podnikatelé a manažeři vesměs přidávají k nářku. „Tohle je moje každodenní realita v Berlíně hlavně s developery a designéry,“ stěžuje si jeden, zatímco další vidí alespoň nějaké světlo na konci tunelu: „Počkejte, až budou muset poprvé zaplatit složenky, tak pochopí.“ Jenže to je možná kámen úrazu - děti bohatých rodičů to nepoznají nikdy. Historky o dětech amerických milionářů, které musely sbírat prázdné lahve, aby měly nějaké kapesné, jsou minulostí. Ale není to jen o bohatých. „Tady v kraji je velká nezaměstnanost. Lidi platím na místní poměry dobře a na ruku a práce není nic, co by se nedalo zvládnout,“ popisuje svoje potíže pan Petr K., majitel lesů a pozemků na Pelhřimovsku. „Jenže ti kluci jednou přijdou, podruhé ne.