Život v bublinách

Když jedete v Praze-Holešovicích tramvají Dělnickou ulicí, projíždíte okolo podniku jménem Paralelní Polis. Je v budově bývalé továrničky, takže jako spousta jiných míst v Holešovicích působí s rozlehlými továrními okny docela zajímavě. Když si tam zajdete dát kafe, tak ale narazíte. Platí se tu bitcoiny. Co je to bitcoin? Nevím… tedy vím, virtuální měna. Ale pokud se mě zeptáte, co je to virtuální měna, musím opět po pravdě odpovědět, že nevím. Kamarád od počítačů mi to sice vysvětloval, ale zhruba po patnácti sekundách můj mozek vypověděl poslušnost. Máte ale možnost si bitcoiny koupit v bitcoin automatu. Na to však musíte mít staženou bitcoin aplikaci. Pro někoho, kdo má chytrý telefon teprve pár měsíců, je to prostě výzva. Docházím k závěru, že snáz si koupím kafe v Zimbabwe než v místě vzdáleném pár set metrů od mého bydliště. A říkám si, zda se naše společnost nezačíná dělit do jakýchsi bublin. Bublin, které k sobě mají hodně daleko.

Vítězové a poražení globalizace

Hacker-space, impact-hub, urban gardenning, gender mainstreaming, start-up a nebo třeba autonomní sociální centrum… to vše jsou termíny, kterým vůbec nerozumíte, pokud nepatříte k nějaké subkultuře. K ajťákům, hipsterům nebo třeba k levicovým radikálům, dělajícím revoluci za peníze svých rodičů. Asi poprvé v dějinách jsme nyní v situaci, že spousta rodičů nedokáže vysvětlit (ba ani pochopit), co dělá jejich dítě. A manželky netuší, co dělají jejich manželé. „Někam pořád jezdí a něco opravuje.“ Znám to z vlastní zkušenosti. Zkuste vysvětlit někomu nezasvěcenému, že pracujete v think-tanku… Když se podíváte do Wikipedie, vyleze na vás definice: „Instituce, společnost nebo skupina pro výzkum, typicky v oblasti politiky nebo ekonomiky. Působí jako flexibilní síťové struktury na pomezí oblastí výzkumu a vzdělání, politiky, podnikání a nevládního sektoru.“ Uf… Není divu, že svým kamarádům na vandru (kteří se živí snadno pochopitelnou prací jako svářeč, hasič nebo topenář) jsem raději říkal, že učím na vysoké škole. I když učím jen jednou týdně a externě… bylo to jednodušší. Protože naše bubliny byly prostě příliš daleko od sebe.