Od psychonautů k léčbě deprese

Ketamin začal sloužit počátkem 70. let v humánní a později i ve veterinární medicíně jako vysoce účinné anestetikum. Účinky této látky ale záhy objevili i vyznavači hnutí new age. Ketamin užívali v tabletách nebo ho kouřili, popřípadě si jej píchali do svalu.

Lék vyvolával vedle anestezie i naprosté psychické uvolnění. Někteří jeho uživatelé popisovali pocit, jako kdyby se volně vznášeli ve vzduchu. Další prožívali iluzi oddělení od vlastního těla. Halucinace mohly přetrvávat déle než samotný anestetický efekt a nebyly vždycky příjemné. V devadesátých letech si ketamin oblíbili vyznavači „tanečních drog“. Často jej vdechovali ve formě krystalického prášku nebo ho polykali v tabletách. Výjimkou nebyla ani záměna ketaminu s populárnější extází.

Vedle mládeže patří k uživatelům ketaminu i „experimentátoři“ vyšších věkových skupin, označovaní někdy jako psychonauti. Ti si od stavů navozených ketaminem slibují hlubší poznání sebe sama.

K nejznámějším ketaminovým psychonautům patřil americký neurobiolog John Lilly, který kromě jiného proslul i pokusy o navázání komunikace mezi člověkem a delfíny. Lilly nakonec užíval ketamin i několikrát denně. Halucinacemi se propadl až do stavu, v němž uvěřil, že je ve spojení s mimozemskou civilizací a jejím Úřadem pro kontrolu náhod na Zemi… Uživatelé ketaminu ovšem čelí nejen tomu, že začnou věřit na spojení s mimozemšťany. Látka vyvolává zvracení a to je v anestezii spojeno se smrtelným rizikem zadušení zvratky. Anestezie také brání uživatelům drogy, aby si uvědomili svá často velmi závažná zranění. Výjimkou nejsou případy, kdy lidé pod vlivem ketaminu chodili se zlomenou nohou a přivodili si tím těžká poškození poraněné končetiny. V neposlední řadě na něj vzniká velmi silný návyk. Navzdory všem rizikům se ketamin hojně užíval nejprve v zámoří a později se rozšířil i do Evropy.


Placená zóna

JAROSLAV PETR