Když se řekne psychoanalýza, lidé si často představí něco zastaralého a snad i trochu úchylného. Je to možná proto, že zásadní roli při zrodu této metody hrála lidská sexualita.
Co vše obnáší psychoanalytická situace? Jaký je vztah mezi analyzandem, tedy klientem, a analytikem? Jak moc je při psychoanalýze důležitá teze „poznej sám sebe“? Tyto i další koncepty přibližuje ROMAN TELEROVSKÝ.
Snad žádný psychologický směr neovlivnil přemýšlení o filmu tak výrazně jako psychoanalýza. Pokud za její počátek považujeme texty Sigmunda Freuda z konce 19. století, lze říct, že je zhruba stejně stará jako samotná kinematografie.
Všichni máme nějakou vysněnou představu o životě, ovšem ne vždy se taková vize naplní. Proč tomu tak je, je vlastně tajemství, a i to je potřeba přijmout. Nic však není ztraceno, protože umění života spočívá v malých krocích, o něž se můžeme pokoušet každý den.
Málokdo prožije život jako hladkou linku od narození do smrti – jsme nuceni čelit i utrpení a krizovým obdobím. Jak se k nim postavit a kde čerpat sílu, abychom mohli vykročit dál?
Jak ženy ovlivnily psychoanalýzu, jaké koncepty vnesly do této výsostně intelektuální metody a co znamená závist vůči penisu nebo třeba Elektřin komplex? O tom, ale i o mnohém dalším vypráví profesorka ALENA PLHÁKOVÁ.
V dětství ji pronásledovaly noční můry o tom, jak ji čerti zazdívají v posteli. Její úzkostný otec trestal každou chybu a komunistický režim vytvářel ve společnosti atmosféru napětí. JANA ŠULISTOVÁ líčí svá uzdravující setkání s psychoanalýzou, která jí pomohla se osvobodit.
Nacházet vnitřní kompas, uvolňovat psychickou energii, žít opravdověji. MARTIN MAHLER vnímá psychoanalytickou terapii jako bezpečný přístav, v němž se klient léčí a proměňuje, aby mohl s důvěrou vykročit do neznámých končin.
Často slyší, že ničemu nerozumí a nic si neprožili. Jsou odsuzováni za svou povrchnost a neschopnost komunikace. Zdánlivě neřeší žádné velké starosti. Objektivně však nesou na bedrech víc, než se zdá. Řeč je o mladých dospělých.
JOSEPH DODDS kombinuje mnoho různých přístupů k lidskému prožívání. Vychází z psychoanalýzy, ale inspiruje se též neurovědou, ekologií či filozofií a spolupracuje s odborníky z celého světa. Zaměřuje se na klimatické změny a prosazuje ekopsychoanalýzu.
Vztahová psychoanalýza je moderní a v mnohém provokativní směr, který v zástupcích tradičnějších psychoanalytických škol probouzí rozporuplné emoce. JAKUB KUCHAŘ představuje některé pilíře této metody – vzájemnost, nehierarchický přístup a otevřenost nečekaným vztahovým situacím vedoucím k hlubokým momentům setkání.