Online archiv

Terapeut Radim Ress hovoří o horizontále vědomí a vertikále nevědomí, o profánním a posvátném, popisuje vzájemné působení těchto dvou rozměrů a nastiňuje možnost nalézání netušených životních zdrojů

Jak nám může pátrání po předcích pomoci v nacházení toho, kým jsme?

Pokud se nebudeme soustředit na filmové zpracování transgeneračního traumatu jen ve spojitosti s holokaustem, ale zaměříme se kromě celospolečenských otázek i na užší rodinné problémy a jejich mezigenerační dynamiku, najdeme v nejnovější nabídce kin pozoruhodné snímky.

Lze se při pomoci uprchlíkům z Ukrajiny inspirovat dědictvím holokaustu? Co můžeme udělat pro to, abychom negativní dopad nynějšího ukrajinského konfliktu v budoucnosti omezili? A jaký vliv na mezigenerační přenos traumatu má mlčení? Místopředseda pražského Rafael Institutu Martin Mahler nabízí svou zkušenost.

Kanadsko-maďarský lékař a spisovatel Gabor Maté je uznávaný odborník, jehož otevřené srdce a neposuzující přístup mu umožňují empaticky se nořit na samé dno lidské bolesti. Dokumentární film Moudrost traumatu nabízí pohled na jeho názory a celoživotní práci.

Psychoterapeuti se snaží dělat všechno pro to, aby klientům pomohli. Navzdory nejlepším úmyslům však někdy narážejí na vlastní limity a nezpracovaná traumata a nemusí být schopni poskytnout trpícím adekvátní péči.

Profesor Ivan Rektor se snaží se svým týmem zjistit, jak extrémní stres ovlivnil lidi, kteří přežili holokaust, a jejich potomky. Výzkum zahrnuje psychologické testy, zobrazení mozku magnetickou rezonancí a odběr DNA. Dlouhodobým cílem vědců je definovat oběti válečného utrpení, které budou potřebovat péči, zejména psychoterapii.

Když hovoříme o transgeneračním přenosu, většinou máme na mysli přenos traumatu. Psychoterapeutka a skupinová analytička Helena Klímová mluví o konkrétních situacích v rodinách, o terapii i psychosomatice. Zdůrazňuje též, že mezi generacemi se nepřenáší jen trauma, ale i pozitivní hodnoty.

Rabín David Maxa – osobní zkušenost s pamětí předků

Francouzský profesor Boris Cyrulnik během své pražské návštěvy poskytl Psychologii dnes rozhovor, v němž vypráví o zhoubném vlivu samoty na psychickou odolnost, o negativním dopadu lockdownu na dospívající mládež i o nešetrných zásazích člověka do přírody.

„Uvědomil jsem si, že tři rozinky úplně stačí, jsou tak výživné, tak sladké, přitom jindy je mohu jíst po hrstech. Připomnělo mi to, že když jím všímavě, sním toho méně,“ říká jeden z účastníků, když se ptám na jejich zkušenosti z krátkého cvičení, během něhož jsme všemi smysly – zrakem, dotekem, čichem, sluchem a chutí – chvíli postupně zkoumali tři rozinky. „Těžko budete jíst pomalu a pozorně něco, co vám nechutná a co není zdravé,“ líčí svoji zkušenost jedna z účastnic a další rychle doplňuje: „Když jsem bdělá, více si vybírám jídlo, co budu jíst… A z toho, že se rozhoduji, co se stane součástí mě a mého těla, mám lepší pocit a vede mě to ke spokojenějšímu bytí.“