Přimět se k pohybu může být samo o sobě těžké. Ale když se navíc přidá sychravé počasí, jde o pořádnou zkoušku naší vůle. Ukážeme si dva postupy, které nám pomohou.
Psychoanalýza je jako divadlo, jako snění, které přivádí na jeviště dosud neznámé nebo nevítané hlasy a vnitřní postavy, aby jim dalo význam a zbavilo je slepé nutkavosti. Je to cesta nesnadná a mnohdy bolestná, ale může nás přiblížit k přijetí naší omezené existence, a tudíž k vděčnosti a moudrosti.
Grafička a výtvarnice LENKA BLAŽEJOVÁ se nebojí dotýkat křehkých témat. Její poslední kniha Cíťa hravě a zároveň hluboce vykresluje svět introvertů a vysoce citlivých lidí.
Přehnané rodičovské ideály nás mohou vést k dlouhým rozhovorům s dětmi, které nikam nesměřují, a někdy dokonce zhoršují náš vzájemný vztah. Jak do takových vyčerpávajících výměn nezabřednout?
Toužíme zažívat smysluplnost, úspěch a radost ve všech oblastech života: v práci, v rodině, s přáteli i ve vztahu k sobě samým. Občas se to nedaří a nás napadá, že s tím nejde nic udělat, že nemáme na výběr. Je to skutečně tak?
Ego-stavy, OK postoje, komunikační hry. Propracované teorie Erica Berneho či Thomase Harrise na první pohled nemají ve filmu místo. Při bližším zkoumání však zjistíme, že společenské hry spojené s plněním rolí jsou nejen typické pro filmové postavy, ale jsou spjaté se samou podstatou média.
Psychoterapeut a mediátor BILL EDDY ve své knize Proč volíme psychopaty a jak to zastavit mimo jiné vysvětluje, proč mají politici velmi často vysoce konfliktní osobnost.
Bizarní konspirační teorie, ale i fundamentalistické náboženské postoje jsou spjaty s historií lidstva od nepaměti. O vysvětlení jejich původu a šíření se snaží mnoho vědních oborů. Jedním z nich je i psychologie. Analytický psycholog a psychoterapeut VLADISLAV ŠOLC je zkoumá z hlediska tradice navazující na práci C. G. Junga.
Politici a zastupitelé nám občas slibují, že různé situace vyřeší za nás. Chtějí k tomu jenom náš hlas. Jejich návrhy mohou být na první pohled lákavé, ale ve skutečnosti nás mnohdy odvádějí od naší niterné pravdy.
Výraz „normální“ odkazuje k variantě pojmu dobra – dobra schváleného společností. Dokáže však společnost v rámci svých norem adekvátně určit, co je dobré a co špatné? Vykročme ven z bludného kruhu odsudků a vyloučení. Přestaňme prohlubovat bolest.