Online archiv

V demokratické společnosti je to někdy těžké. Nestačí jen sdělovat, je potřeba také pozorně poslouchat. Nestačí jen něco chtít, je důležité umět to dobře zdůvodnit. Ale když se nám povede ujasnit, na čem se opravdu shodneme a čemu opravdu věříme, je to síla...

Nezisková organizace Nepanikař usiluje o zvýšení dostupnosti psychické pomoci pro mladé lidi. Svou činnost zahájila vydáním první české aplikace, jež se zaměřuje na pomoc a prevenci při nejčastějších duševních potížích, jako jsou deprese, úzkosti a panika, sebepoškozování, sebevražedné myšlenky či poruchy příjmů potravy.

Mělo by se u nás zavést školné na státních vysokých školách? Proč ano? Proč ne? Případně v jaké výši a za jakých podmínek?

V prezidentských volbách mezi středoškoláky zvítězila Danuše Nerudová. Poslali jsme jí tedy otázky k rozhovoru – ovšem ne jen tak ledajaké. Vymysleli je žáci jedné základní školy. Odpovědi prezidentské kandidátky nám její realizační tým zaslal až po uzávěrce tištěné verze časopisu. Interview přinášíme tedy alespoň v elektronické verzi na webu.

Za poslední léta jsem se potkala s řadou zajímavých počinů. Se skvělou učebnicí Mluvnice pro holky a kluky (byť zatím jen v PDF), s vynikající prózou Ředitel a hydra, s videoklipem k písničce Nekvalifikovaný učitel. Až pak mi došlo, že mají všechny společného jmenovatele – Jana Jíchu. Když jsem nedávno odpovídala v anketě pro tento časopis, zjistila jsem, že jediný, s kým mám společný názor, je zase on. Marná práce, nezbývá než se poznat lépe.

Přelom roku vybízí k bilancování. Ředitel základní školy Arnošt Kodejšek ovšem netušil, jaká hojnost času mu bude přidělena k hodnocení uplynulého pololetí a hlavně kde bude bilancovat.

Titulek k rozhovoru jsme si vypůjčili z básnické sbírky, již napsal pod pseudonymem Ivan Wernisch. Tématem však bude román, který taktéž pod pseudonymem stvořil čtyřicetiletý debutant Marek Technik. Jeho suverénně zkomponovaná prvotina Varování vypráví o střetu rozumu a iracionality v dnešní době. O matce s dcerou, které se sobě vzdalují. O náboženství a náboženských blouznivcích, kteří pravidelně přicházejí s varováním před koncem světa. A dnes víc než kdy jindy.

V kultovní písni Rosa na kolejích se zpívá: „Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj, co si radši počkaj, až se stmí, a pak šlapou dál…“ Věděli jste, že onen „Pajda“ není žádný jezevčík ani padesátikoruna, nýbrž trampský Bůh, jenž střeží tuláky na cestách?

Zaznělo po aktivu, jak se ještě dnes v západních Čechách říká třídním schůzkám, z úst jedné maminky směrem ke své dceři: „Tak jsme si pozvali Smetáka na kobereček a nenechali na ní nit suchou.“ Řeč byla o učitelce českého jazyka, s níž jsou rodiče nespokojeni, a tak ji osobně pozvali na třídní schůzky, kde zkritizovali její práci. Potud v pořádku.

Titulek je záměrně zavádějící, zamyšlení bude opravdové. Šprta ve své úvaze totiž nechci vnímat vůbec pejorativně. Naopak. Zvolila jsem provokativní formu názvu, abychom učinili úlitbu bohu sledovanosti.

Bohumil „Bimba“ Konečný – tohle jméno je v dějinách české ilustrace a komiksu zapsáno minimálně zlatým písmem. Ovšem teprve pár posledních let.

Epilepsie, dříve zvaná padoucnice, je jedno z nejdéle známých onemocnění mozku, o němž věděli už před čtyřmi tisíci lety v Mezopotámii. Projevuje se nejčastěji poruchou vědomí a svalovými křečemi v důsledku záchvatovitých poruch elektrické aktivity mozku, kdy dochází k nerovnováze mezi tlumící a budící aktivitou neuronů.