Online archiv

Byli byste pro to, aby i u nás došlo k zákazu používání mobilních telefonů a dalších komunikačních zařízení na školách, které navštěvují žáci do patnácti let? Proč ano, proč ne?

Ještě v 80. letech bylo v USA mezi rodiči populární rčení: „Je sedm hodin večer, víte, kde máte děti?“ Vztahovalo se k mládeži, která bezprizorně poletovala ulicemi s klíčem od domu na krku. V dnešním Česku zcela jistě víme, kde děti jsou, protože až do detailů manažerujeme jejich každodenní rozvrh. A nejspíš naše děti sedí doma v dětském pokoji. Ale co tam dělají?

Na počátku stojí jednoduchá otázka: „A komu tím prospějete?“ Je totiž moc dobré, pokud si hned na začátku rodiče nastaví svoji vlastní vnitřní hranici, kam až chtějí při pomáhání dětem zajít. A to i v případě přípravy na přijímací zkoušky.

Pro dnešní dobu je typická dostupnost internetu, sociálních sítí a neustálé používání mobilních telefonů. Bylo by divné, kdyby tyto vlivy nepronikly i do vzdělávání. Výsledkem prorůstání digitálních technologií do školství je elektronická forma výuky zvaná e-learning, která si dnes získává stále větší oblibu.

Většinová společnost pohlíží na pedagogy jako na pracovníky, kteří mají samé prázdniny, volná odpoledne, nulovou pracovní zodpovědnost, levné obědy a navzdory tomu si stále stěžují na nedostatek financí, takže na stres snad nemají ani právo. Opak je však pravdou – pedagogové jsou vystavováni stresovým situacím každodenně.

Vážená redakce, reaguji na dopis čtenářky z minulého čísla Rodiny a školy, v němž psala o neuvěřitelném chování rodičů a dětí v dopravních prostředcích. Její příhodě se zuřivým chlapečkem, který prostě musel sám otevřít dveře vlaku bez ohledu na to, jestli cestující kvůli jeho zpovykanosti stačí vystoupit ve své stanici, se mi ani nechtělo věřit. Ale zažil jsem něco podobného, a tak to také dávám k dobru, abychom pak mohli lépe chápat problémy dnešního školství.

Nedávno se mě dítko v primě zeptalo, zda musí psát psacím písmem. Svým dotazem mě zaskočilo. Automaticky totiž při psaní předpokládám psací písmo. „Proč chceš psát tiskace?“ zajímalo mě. „Aby se mi líp psalo,“ zněla odpověď.

Novinář, spisovatel a scenárista Pavel Kosatík zpřístupňuje čtenářům a divákům historii Československa mnoha způsoby. Píše literaturu faktu, libreta komiksů či scénáře filmů, ale také jezdí besedovat o dějinách po českých školách. U příležitosti stého výročí vzniku republiky jsme ho pozvali na malou procházku tuzemskou minulostí.

Dne 28. října 2018, přesně v den 100. výročí vyhlášení samostatného státu Čechů a Slováků, otevře po náročné generální rekonstrukci Národní muzeum opět své dveře návštěvníkům včetně škol a rodin s dětmi.

Létající peřina je název cédéčka, na němž se sešly přední české kapely, které složily písničky pro děti hospitalizované v nemocnicích. Soubory jako Mandrage, Vypsaná fiXa, Tata Bojs, Květy, Tornádo Lue či Už jsme doma se takto už po páté zapojily do charitativního projektu, jehož výtěžek jde na podporu sdružení Loutky v nemocnici. Jak říká principálka souboru Marka Míková: „V Čechách je ročně hospitalizováno na dětských odděleních nemocnic téměř sto osmdesát tisíc dětí, které jsou často dlouhodobě upoutány na lůžko. Každý dospělý sám dobře ví, jak je pro něj pobyt v nemocnici psychicky náročný. Na dětské pacienty působí bolest a odloučení od rodiny dvojnásob, proto se snažíme dětem jejich pobyt v léčebnách co nejvíce zpříjemnit.“ Spolek Loutky v nemocnici se již třináct let věnuje práci na poli dramaterapie, neboť – jak říká Marka Míková – „loutky dokážou u nemocných dětí často víc než pilulky: vykouzlit úsměv, zaplašit stesk po domově, pomoci na chvíli zapomenout na bolest a trápení“.

„Na tvé město se řítí bomba, kterou nelze zastavit. Máš čas poslat jedinou zprávu jediné osobě. Komu napíšeš? A co? Poslední šance svěřit se!“ Tak zní jeden z úkolů v knize Objev svůj talent, pod níž jsou podepsáni bratři McLeodovi. Myles píše a Greg kreslí, společně tato britská autorská dvojice stvořila řadu animovaných filmů, komiksů a knížek pro děti. Mají toho tedy hodně co říci o kreativitě, o tom, jak vymýšlet příběhy a jak pracovat s nápady. Jejich kniha však není klasickou učebnicí tvůrčího psaní – čtenář je tu zároveň spoluautorem, který slovem i obrazem zaplňuje četné volné stránky. Opravdu skvělí jsou tvůrci v odbourávání autorských bloků. Říkají: „Něco tě napadne, ale najednou se ozve tvůj vnitřní nahlodávač: To už tady bylo, . Tohle nevyjde, . Dobrý nápad, ale stejně to nedokážeš dotáhnout až do konce.“ A proto radí: „Nakresli svého vnitřního nahlodávače. A pak kolem něj udělej klec. To samé učiň s výmluvami, proč nemůžeš začít hned teď. Napiš všechny výmluvy pod sebe, a pak je přeškrtej, ať tě už dál nezdržují.“ Inspirativní kniha napříč všemi předměty!

Baví vaše děti a studenty komiks? Chcete je nadchnout pro veřejné dění? Zapojte se s nimi do komiksové soutěže pro žáky základních a středních škol Bohouš a Dáša mění svět, která se letos vzhledem ke stému výročí založení Československa věnuje tématu Co pro mne znamená demokracie. Soutěž už poosmé vyhlásil Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni. Uzávěrka je 24. října, vyhlášení vítězů a vernisáž vítězných děl proběhne 12. listopadu v Jindřišské věži v Praze. Bohouš a Dáša jsou komiksoví hrdinové, kteří provázejí studenty tématy, jako jsou klimatické změny, lidská práva nebo migrace. Tvorba komiksu se dá zapojit do hodin výtvarné výchovy i dalších předmětů. Tipy, jak využít práci na komiksu ve výuce, jak si procvičit základy komiksové tvorby a jak pomocí komiksu rozvíjet u dětí kritickou gramotnost, najdete v příručce Bohouš a Dáša mění svět: Jak vyzrát na komiks. Více informací na www.varianty.cz/soutez.