Online archiv

To by mohlo děti přilepené od rána do večera na internetu bavit! V Centru současného umění DOX v Praze-Holešovicích otevřeli výstavu s hashtagem v názvu. Jmenuje se #DATAMAZE – Datové bludiště a je otevřena i školám

V čem se liší funkce ředitele školy od jiných manažerských funkcí? V čem cítíte největší omezení svých kompetencí oproti ředitelům klasických firem? Měl by mít ředitel školy manažerský plat (minimálně 100 000 Kč měsíčně)?

Když loni v devadesáti letech zemřela Američanka Louise L. Hayová, většina tuzemských médií to ani nezaznamenala. A přitom tato propagátorka pozitivního myšlení a autorka řady knih včetně bestselleru Miluj svůj život (orig. 1988) ovlivnila miliony lidí. Myslím, že by její myšlenky mohly padnout na úrodnou půdu i v současné škole.

Den začal jako obyčejně. To znamená, že ke mně do ředitelny proudil už od rána jeden nešťastník za druhým. První vrazil do dveří ubrečený žák Benelka, že mu na střechu školy vletěl dron a zasekl se za solární panel. Následovala třída 7. B s peticí, aby v každé třídě byla 3D tiskárna. Pak se objevilo duo Mašková–Pašková s tím, že jim paní učitelka vyhodila z okna točítko Spinner, když si s ním hrály při hodině, a ono už se netočí. Další tři výtečníky přivedla do ředitelny kolegyně Petráčková. Při sborovém zpěvu písně Tři čuníci prý zpívali „tři pindíci jdou v řadě za sebou…“ „A to ještě nic není,“ pravila ona postarší dáma, když jsme osaměli. „Ve škole se objevilo pornovideo! Žáci zneužili učitelku a ještě to dali na internet!“ řekla a položila přede mě papírek s názvem webové stránky.

Petr Kukal je znám jako „básník českého Twitteru“. Jeho vtipné glosy, kterými oživil twitterový účet ministerstva kultury, si získaly značnou oblibu i ocenění Křišťálová lupa v kategorii Obsahová inspirace. Zároveň je Peter Kukal i skutečným básníkem, autorem deseti literární kritikou ceněných sbírek. A v neposlední řadě je to i vystudovaný učitel. Před mnoha lety jsme se spolu potkali coby spolužáci na pedagogické fakultě v Praze. První otázka tedy byla nasnadě.

Prahu nedávno navštívil proslulý „učitel učitelů“ – britský pedagogický guru Dylan Wiliam. Svůj seminář pro začínající pedagogy otevřel slovy: „Máte rádi děti? Pokud ne, čeká vás příšerných čtyřicet let!“

Nedávno jsme na tomto místě psali, že někteří rodiče pokládají animovaný seriál Potkali se u Kolína za návod k šikaně a nejraději by vtipné pošťuchování dvou medvídků zakázali. Taktéž zde zaznělo, že belmondovská komedie Zvíře by dnes už asi neprošla sítem korektnosti kvůli špílcům na ženy, muže i sociální služby. A nyní je tu nový atak. Britský animovaný seriál Lokomotiva Tomáš byl obviněn z genderové a multikulturní nevyváženosti. Tvůrci se ovšem již polepšili, neboť do nových dílů zařadili i ženské mašiny (sic!) a vláčky nechali objevovat cizí země a kultury. Reverend Wilbert Awdry, duchovní otec seriálu, by se divil. První příběh o lokomotivě s lidskou tváří napsal v roce 1942, aby rozptýlil marodícího synka. Jeho pero dozajista nevedl sexismus ani rasismus, ale láska k churavému potomkovi. Kampaň za korektnost v kultuře tak sice horuje za ušlechtilé cíle, zapomíná však na důležitou hodnotu, kterou je svoboda. A proto se její snahy stávají často směšnými. Nebo snad chcete, aby se Jů a Hele proměnili v Jů a Helenu nebo aby Křemílek zůstal ten, ale Vochomůrka by musela být z moci úřední ta?

Čtou vaši žáci poezii? Upřímně řečeno, pochybuji o tom. A co Facebook? Tam si jsem s odpovědí téměř jistý. A co tedy zkusit propojit oba světy a zapojit sociální sítě do něčeho tak divného, jako jsou básničky? Bystré milovníky poezie už to napadlo před časem, a tak má facebooková stránka Poezie pro každý den na třináct tisíc přispěvatelů. Pravidla jsou jednoduchá. Pokud chcete, sdílíte s ostatními báseň, která vás zaujala. Verše můžete přepsat, nebo jen nafotit příslušnou stránku z knihy mobilem, což je snadné. Musíte uvést zdroj, aby se případní zájemci mohli vydat po stopách autora dále. Zakázáno je sdílet vlastní tvorbu, čímž se zamezí přístup grafomanům. Obsah tak tvoří skutečně kvalitní díla časem prověřených básníků všech národností i žánrů včetně poezie pro děti. Osvícená pravidla pro diskusi (respektuj rozdíly v názorech a vkusu, diskutuj věcně, nemusíš mít vždy poslední slovo…) zaručují kultivovanou debatu pod příspěvky. Co si tedy udělat ve škole takový malý ranní rituál z návštěvy facebookové stránky Poezie pro každý den?

Ano, mohli bychom tu psát o nových dětských trendech v módě (tepláky ve škole), jídle (kebab) či účesech (po stranách vyholeno a zagumičkovaný culík nahoře – u kluků), ale rozhodli jsme se, že si k nadcházejícímu podzimu uděláme radost. A pozveme do naší rubriky Dubánky.

V nedávné době vzbudil vzrušenou debatu tuzemský případ učitelky mateřské školy, které bylo vedením doporučeno odejít ze zaměstnání, protože ve školce propagovala filozofii veganství a děti pak doma odmítaly jíst maso. Je veganství pro děti opravdu škodlivé, nebo přímo nebezpečné? A kde začíná a končí svoboda vychovatele?

Dodnes si velmi přesně pamatuji na učitele, kterého jsme měli v osmé třídě jako záskok za nemocného zeměpisáře. Byl to velmi vitální důchodce a jeho krédo, s nímž vstoupil do své první hodiny v naší třídě, se stalo skupinovou noční můrou: „Každého z vás vyzkouším, dvacet vteřin na jednoho a s úsměvem.“

Pokud se zrovna chystáte na vyprávění o vzniku republiky v roce 1918, nezapomeňte ve třídě prozradit, že bývaly časy, kdy se zmíněné historické téma ve školním vyučování nevyskytovalo. Žádný T. G. Masaryk, Alois Rašín nebo Karel Kramář. Zato se žáci měli naučit, koho je správné nenávidět. Vítejte v padesátých letech dvacátého století.