Online archiv

Zadala jsem žákům úkol - zamyslet se nad úlohou a postavením dnešních babiček. Ale když jsem o tom začala přemýšlet sama, zjistila jsem, že to vůbec není jednoduché. Ona totiž není babička jako babička a jediné, co mají všechny babičky společné, je to, že jsou matkami jednoho z rodičů svého vnoučete.

S PATRICIÍ KOLHAMROVOU O LOGOPEDII, INKLUZI, SPORTU, HUDBĚ I HUMORU Přes své mládí patří Patricie Kolhamrová k lidem, kteří jsou v mých očích skutečně oprávněni mluvit o inkluzi. Nejen proto, že hraje a zpívá ve skupině The Tap Tap, jejíž jádro tvoří hudebníci s tělesným či mentálním handicapem. Patricie se už od základní školy pohybuje mezi postiženými, ať už jsou to handicapovaní sportovci, muzikanti, či „obyčejní“ vozíčkáři, kterým dělá osobní asistentku. Jakožto budoucí logopedka pomáhá i lidem s vadami řeči. U tohoto tématu jsme naše povídání začali.

„Jak nahlížíte na tzv. pitný režim dětí ve škole? Necháváte děti pít i při hodinách? Jaký má podle vás tento trend vliv na soustředění a kázeň žáků?“

V momentě, kdy kolážista přilepil krásné dámě namísto hlavy fontánu, místo rukou chapadla chobotnice a místo nohou příbory, zrodilo se moderní umění. A také velké nedorozumění mezi umělcem a divákem, které se snaží uvést na pravou míru celé generace teoretiků i pedagogů.

Už zase zanikla vaše informace o čísle stránky, kterou si mají žáci otevřít, v typickém třídním šumu, který od října do února obstarává pokašlávání a smrkání třetiny přítomných? Co dělat, když u školáků považují lékaři 2-4 ataky infekce horních cest dýchacích do roka za normální?

Jedním okem kontroluje, jestli si Zuzanka opravdu balí do aktovky podepsaný úkol, druhým mrkne na jejího mladšího brášku. „Honzíku, odlož to autíčko a kousni si koláče, tak. A teď se napij čaje,“ řekne a zkontroluje, že pětiletý syn úkon skutečně provedl.

Najít negramotného jedince v českých zemích by byl úkol téměř detektivní. Česko spolu se skandinávskými zeměmi patří k oblastem se stoprocentním počtem gramotných občanů. Znamená to ale automaticky úspěšnou společnost?

Dlouholetí učitelé často říkají: „To by bylo na knížku, co já zažil!“ Anebo: „Až budu v důchodu, tak to všechno napíšu!“ Jenže málokdo se k tomu opravdu odhodlá. Češtinář Miloš Hoznauer se odhodlal. Coby milovník Jaroslava Žáka nazval svou zpověď Cesta do hlubin kantorovy duše. A je to báječné čtení.