V březnu to byl rok, co vláda nařídila z naprosté většiny zavřít veškeré mateřské školy a podobné instituce. To samé se stalo loni na podzim a letos v zimě, v rozmezí necelého jednoho kalendářního roku.
Záměrem inkluzivního vzdělávání bylo, že se škola přizpůsobí dítěti, nikoli, že mateřská škola bude děti připravovat na školu, což je po ní opakovaně požadováno. Jaká je realita mateřských škol? A co by pomohlo naplnění této vize?
Hodnocení zaměstnanců patří k elementárním personálně-manažerským procesům. Základní funkcí hodnocení je definice cílů a jejich další plánování, udržování vzájemné komunikace mezi vedením školy a zaměstnanci, zjišťování jejich potřeb a nastavování systému odměňování.
Kreslíme si úplně všichni, svědčí o tom malůvky na okrajích listů našich diářů, nákupních seznamů, zápisků z porad… S výtvarnicemi Markétou Laštuvkovou a Veronikou Kostovou jsem si povídala o tom, co nás k tomu vede a co nám výtvarné činnosti dávají.
Odborníci dlouhodobě upozorňují, že čeští školáci, a dokonce už i předškoláci, se málo hýbou a tloustnou. K tomu bohužel přispívá i současná „doba covidová“. Již před samotnou pandemií se potýkalo s nadváhou či obezitou každé páté české dítě.
V poslední době mají mé návštěvy mateřských škol virtuální podobu. S ředitelkami a učitelkami se scházím přes různé komunikační nástroje, a i když jsem z toho zpočátku byla trochu rozpačitá, ukazuje se to jako šikovné řešení. Nejinak probíhalo mé setkání s Mgr. Kateřinou Konvalinovou z MŠ Škola hrou, která se nachází v Praze 15.
Nezralost vnímání není daná nezralostí oka či ucha, ale nezralostí mozku, který se v předškolním věku stále ještě bouřlivě vyvíjí a ne vždy stihnou dozrát všechny potřebné funkce k tomu, aby se dítě plynule a bez větších obtíží mohlo naučit číst, psát a počítat.
„Covidové období“ trvá pro všechny již velmi dlouho. Nejdříve jsme si zvykali, že s námi žije nový virus, a vzápětí jsme museli řešit různá opatření, omezení, pokyny, zákazy atd. To vše se odrazilo nejen v našich rodinách a domovech, ale i v zaměstnání.