Kreslíme si úplně všichni, svědčí o tom malůvky na okrajích listů našich diářů, nákupních seznamů, zápisků z porad… S výtvarnicemi Markétou Laštuvkovou a Veronikou Kostovou jsem si povídala o tom, co nás k tomu vede a co nám výtvarné činnosti dávají.
Odborníci dlouhodobě upozorňují, že čeští školáci, a dokonce už i předškoláci, se málo hýbou a tloustnou. K tomu bohužel přispívá i současná „doba covidová“. Již před samotnou pandemií se potýkalo s nadváhou či obezitou každé páté české dítě.
V poslední době mají mé návštěvy mateřských škol virtuální podobu. S ředitelkami a učitelkami se scházím přes různé komunikační nástroje, a i když jsem z toho zpočátku byla trochu rozpačitá, ukazuje se to jako šikovné řešení. Nejinak probíhalo mé setkání s Mgr. Kateřinou Konvalinovou z MŠ Škola hrou, která se nachází v Praze 15.
Nezralost vnímání není daná nezralostí oka či ucha, ale nezralostí mozku, který se v předškolním věku stále ještě bouřlivě vyvíjí a ne vždy stihnou dozrát všechny potřebné funkce k tomu, aby se dítě plynule a bez větších obtíží mohlo naučit číst, psát a počítat.
„Covidové období“ trvá pro všechny již velmi dlouho. Nejdříve jsme si zvykali, že s námi žije nový virus, a vzápětí jsme museli řešit různá opatření, omezení, pokyny, zákazy atd. To vše se odrazilo nejen v našich rodinách a domovech, ale i v zaměstnání.
Jak se cítíme? Co je nám příjemné či nepříjemné? Jak druhým dáváme najevo, co se v nás děje? Emocemi. Co ale emoce vlastně jsou a k čemu nám slouží? Nejen o tom jsem mluvila s psycholožkou a terapeutkou Janou Růžičkovou.
Psát do odpovědí Daniely Kuruc poznámky o tom, kdy se usmívá nebo směje, bych mohla po celý rozhovor. Energická a optimistická učitelka mateřské školy začala svou pedagogickou praxi opravdu neobvykle. Jak se jí učilo v Almaty a Jakartě? Co si odtamtud odnesla za zkušenosti?